PŘEČTENO

Přečtené knihy - Září a Říjen 2013

20. listopadu 2013 v 18:27 | Gooverka
S blížícími se státnicemi a díky shonu kolem bakalářky skoro nečtu, a to jsem si myslela, jak se spoustou volného času budu dohánět všechny resty. V posledních dnech na mě spíš padá chuť přečíst si něco, co se mi do povinné četby hodit nebude, nebo co prostě tak nutně nepotřebuju. Místo toho ale raději nečtu nic, nebo jednu knihu už měsíc. V září jsem se sice ještě dokopala, v říjnu už moc ne, no a listopad? Mám pocit, že příští PŘEČTENO prostě nebude no. :-D
Všechny obrázky mám z www.databazeknih.cz

1) Hobit aneb cesta tam a zase zpátky - J.R.R. Tolkien
Jsem velký fanda filmů Pána prstenů, ale nikdy jsem si tyto, podle všech, skvělé knihy nepřečetla (odrazuje mě počet dílů, tloušťka i nedostatek času). U Hobita to ale bylo jiné, druhý díl jde do kin teprve za měsíc a knížka je útlá a opět podle všech dost čtivá. Je psána jako příběh pro děti, všechno jasně a srozumitelně, vypravěč se na vás dokonce obrací s řečnickými otázkami. Trochu mě nudil začátek, nemohla jsem si na ten styl psaní moc zvyknout, ale jakmile přišla nějaká akce, všechno bylo zapomenuto a já se ponořila do hloubi své fantazie. Příběh měl hrozně velký spád, na každé stránce se stalo něco nového a já byla úplně pohlcená. Přelouskala jsem ji za pár dní a už teď vím, že až ten čas bude, Pána Prstenů si přečtu. Nesmírně se těším na druhý filmový díl, i když mi podle ukázek zase přijde, že s knihou bude mít společný jenom námět. Ve škole nám ale pořád opakují, že nemáme srovnávat knihu s filmem. NIKDY. Je to naprosto odlišný žánr a film se prostě knize nikdy nepřiblíží. Pak už je na nás, jestli se nám bude více líbit kniha nebo film (Třeba Spalovač mrtvol jako kniha je super, ale film?! Hodnotím ho o mnoho lépe, protože ta atmosféra a výborní herci prostě v knize nejsou).

Přečtené knihy - Červen, Červenec, Srpen 2013

11. září 2013 v 15:24 | Gooverka
Zprvu jsem nevěděla, jestli se mi o přečtených knihách za letošní prázdniny vůbec chce psát. Nakonec jsem se ale osmělila a pokusila se většinu z nich shrnout. Prázdniny jsou pro mě vždy vzhledem ke čtení odpočinkové, protože se soustředím se hlavně na knihy, které jsem si chtěla už dlouho přečíst, nejen na ty povinné. Konečné číslo za tři měsíce je patnáct, ale je v tom hodně poezie nebo kratších povídek, takže v konečném součtu jich není tolik. Všechny obrázky mám tradičně z mé milované databáze.

1) Stanice Tajga - Petra Hůlová
Moje oblíbená česká autorka. Zbožňuju její knihu Paměť mojí babičce a hrozně se mi její příběhy líbí, protože se odehrávají v zajímavých oblastech. Ruská tajga bezesporu netradiční oblastí je a její hrdinové taktéž. Hůlová podle mě nikdy nenapíše takovou knihu, že bych nad ní užasla a ležela mi v hlavě několik dní, to ne. Ale všechno co napíše je originální, její hrdinové jsou prostě jiní a nic podobného v české literatuře podle mě není. Stanice Tajga je vyprávěna z pohledu několika osob, každý má svůj názor, žije v jiné době a já takhle napsané knihy prostě zbožňuju, nikdy mě totiž nenudí. Skoro až detektivní zápletka a pro mě naprosto neočekávaný konec, takový je klíč k tomu, proč se mi kniha líbila. Určitě její knihy zkuste, třeba vás zaujmou!

2) Robinson Crusoe (název je zkráceně) - Daniel Defoe
Jedno ze základních děl světové literatury. Tak nějak jsem před státnicemi chytla strach, že tohle klasické dílo vlastně vůbec neznám. Film jsme sice viděla, ale jde o to, že příběh je vyprávěn zvláštní formou (deníkové zápisy), což mi přijde podstatné. Byla jsem strašně moc překvapená, vážně! Za 4 dny jsem měla knihu o tři sta stranách přečtenou a nesmírně mě bavila. Kromě někdy až moc dlouhých náboženských pasáží jsem nenašla jedinou chybu. Konec byl pro mě naprosto neuvěřitelný, protože jsem si vždy myslela, že končí zachráněním Robinsona. Dalších asi třicet stran po "štastném konci" mě utvrdilo v tom, že jsem udělala nesmírně dobře. Baví mě napínavé příběhy, a tenhle byl jedním z nich. I když jsem některé momenty znala skoro nazpaměť, vůbec mi to nevadilo a těšila se na ty, které si nepamatuji nebo vůbec neznám.

Přečtené knihy - Duben a Květen 2013

11. června 2013 v 15:56 | Gooverka
Jsem tu s pravidelným článkem, který se týká mých přečtených knih za dva měsíce. Tentokrát za duben a květen 2013. Tyto dva měsíce byly ve znamení četby, protože jsem v konečném souhrnu přečetla 12 knih (byla v tom ale i poezie a tři díly komiksu Alois Nebel). Tak snad se třeba i trochu inspirujete.

1) Marta v roce vetřelce - Petra Soukupová
Jak všichni dost dobře víte, Soukupová je má nejoblíbenější česká spisovatelka. Její třetí a nejnovější knihu (je už asi rok stará?) jsem dostala k Vánocům a začala ji číst na začátku dubna. Je doplněná nádhernými a trefnými ilustracemi, které mě na té knize bavily snad nejvíce. Na konci jsem byla trochu zklamaná, protože jsem čekala něco podobného jako Zmizet nebo K moři, ale tahle kniha je trochu krok stranou a jinam od té její tradiční tvorby. Deníček mladé dívky, která začíná chodit do prváku na Vysokou - přesně můj věk. Trefila se do mě, jakožto do cílové skupiny. Ale nakonec musím říct, že se mi z její tvorby líbila nejméně. To ale neznamená, že si ji nikdy nepřečtu znovu. Když o ní přemýšlím zpětně, je zase hodně depresivní, jak už to u Soukupové bývá, a to mě na jejich knihách vlastně i baví, jsou prostě o životě.

2) Velký Gatsby - F. S. Fitzgerald
Tohle je v posledních týdnech velké téma a já tu knihu četla, aniž bych věděla, že se chystá velkolepý film (zatím jsem ho neviděla, ale těším se na něj). Byla to jedna z knih do školy, neměla moc stran a tak jsem si ji přečetla. Na databázi jsem jí dala tři hvězdičky, ale to neznamená, že se mi nelíbila. Spíš mi přišlo, že se celou dobu v knize nic nedělo (což je pravda) a když už se něco stalo, nebylo to popsáno žádnou vzrušující cestou. Asi to tak ale mělo být, protože k obsahu knihy se to pomalé nudné tempo docela hodilo. Bylo tam pár zajímavých myšlenek, ale spíše se těším, jak porovnám film s knihou a co se mi bude nakonec líbit víc. Někdo z vás to četl, viděl film, nebo obojí? Jaké jsou vaše dojmy? :)

Přečtené knihy - Únor a Březen 2013

28. března 2013 v 19:53 | Gooverka
Vím, vůbec nepíšu žádné články, ale dalo by se říct, že nemám o čem (ne že by všechno bylo skvělý :-D). Dala jsem si malý předsevzetí (dost brzo), že budu každý den minimálně hodinu dělat nějaký články do práce. Po nich už jsem psaním a nápady tak vyčerpaná, že mi nezbývá čas a nálada na vás. Dalším bodem je i hubnutí, mám za sebou pár dní a je mi zatím fajn, i když každodenní kafe si odpustit nedokážu. Polepším se, slibuju.

Snad vás další díl mých přečtených knížek bude bavit a třeba si i něco přečtete. Doufám v to. Hodně z knih jsem četla do předmětu, který se jmenuje Analýza současné české tvorby a každý týden máme mít přečtenou jednu knihu, kterou pak rozebíráme. :)

1) Nové povídky - Zdeněk Svěrák
Měla jsem je rozečtené snad rok a pořád jsem se k nim nedokázala dostat. Nakonec se mi to podařilo, a musím říct, že se mi líbily snad i více, než ty první. Zdeněk Svěrák píše naprosto úžasně, jsou tam všude strašně milý postavy, příběhy, a nemusí to být za každou cenu vtipný. Snad o žádný z povídek nemůžu říct, že se mi nelíbila, ale mám své favority. Zmiňuje se o starých lidech, ale i o dětech nebo studentech. Doporučuju, protože mě ty pravdivý příběhy strašně pohladily na duši a když si na některý vzpomenu, nemůžu se přestat usmívat.

2) Reportáž psaná na oprátce - Julius Fučík
Kniha, kterou jsem si chtěla přečíst už dlouho. Nejen kvůli tomu, že se mi bude hodit na zkoušku z žurnalistiky, ale protože mě upřímně zajímala. Bohužel jsem měla půjčené to nejhorší vydání (vydalo Politické nakladatelství někdy v 60 letech), které socialismem a jeho myšlenkami jen hýřilo. Neví se, jestli to opravdu napsal on, s velkou pravděpodobností jsou tam celé pasáže napsané někým jiným, aby komunismus propagovaly co nejvíce. Zajímavá knížka o víře v lepší dělnické zítřky i útrapách člověka vězněného německým gestapem. Prostě prašť jak uhoď, nevyberete si, ale jako zajímavost dobrá.

3) Šťastný Jim - Kingsley Amis
Pověstný britský humor a prozaik patřící do anglických rozhněvaných mužů. Po zkoušce ze světové literatury jsem si řekla, že si ji chci přečíst, protože mě zaujala, a stalo se. Ze začátku mi hlavní hrdina nebyl sympatický, pořád mu něco vadilo, nedělal to, co měl atd (že by podstata literatury psané rozhněvanými muži? :-D). V půlce knihy se však příběh rozjel, ironie ještě zesílila a já se začala některým situacím smát. Ke konci už jsem věděla, že tahle knížka nebude sice mojí nejoblíbenější, ale ráda si ji přečtu znovu.

Přečtené knihy - Prosinec 2012 a Leden 2013

12. února 2013 v 18:28 | Gooverka
Publikuju teď hodně články o knížkách, ale tahle rubrika je pravidelná, takže vám dlužím článek. Jelikož bylo zkouškové, skoro vůbec sem nečetla. Ne že by nebyl čas, ale nebyla nálada. Docela se stydím, že budu psát jen o čtyřech knížkách za dva měsíce, ale spoustu lidí by mi na to odpovědělo: JEN?! Nepočítám Na cestě (Jack Kerouac), protože jsem se dostala do jedné třetiny, a dál už se mi číst nechtělo. Jsem taky ostuda, protože mi na poličce leží sedm nových knih, které jsem dostala k Vánocům, a já nepřečetla ani jednu z nich. Ale mám v tom systém. Vždycky jedna kniha kterou chci číst, pak povinná, a pak zase to co chci - tak se mi čte o dost líp.

1) Jeden den Ivana Děnisoviče - Alexandr Solženicyn
Kniha s tématikou, kterou by podle mě měl znát každý. Gulag, práce, zima, kamarádství a nelidské zacházení - slova, která podle mě vystihují celé téma. Kniha popisuje jeden den v pracovním táboře, od samého rána, přes popis jídelníčku, oblečení, postelí až po spoluvězně, řád gulagu, těžkou práci a nesnestitelnou zimu. Je napsána skoro bez emocí, ale i přes to je ohromně čtivá. Nečekejte epický a rozuzlující závěr, protože (můj názor) kniha nemá mít nějaký strhující děj, ale má vám přiblížit něco, co se doopravdy dělo (v celé své odpornosti). Solženicyn je jedním z nejlepších autorů, který o tomto tématu píše, protože tohle všechno sám zažil.

2) Hlídač č. 47 - Josef Kopta
Tak strašně moc bych vám chtěla říct, co všechno je v téhle knize úžasného, ale vydalo by to na menší besedu. Viděla jsem i film, který je bombastický, ale zase bohužel, opravdu je jenom na motivy knihy (přidané postavy, jiný konec atd). Příběh je o železničním hlídači, který zažil válku a snaží se vyrovnat s poklidným životem na dráze. Jde hodně o jeho psychologii, protože se stane něco (nechci prozrazovat), co jeho život změní o 360 stupňů. On začíná vnímat svět jinak, okolí začíná vnímat zase jinak jeho. Strašně čtivý, poutavý i pro ty, co vlaky vůbec nezajímají, a hlavně to na konci neuvěřitelně graduje. Prostě pětihvězdičkový.

3) Cizinec - Albert Camus
Kniha, která byla ještě restem kvůli té nejtěžší zkoušce. Chtěla jsem mít něco načteného z existencialismu, a tak jsem sáhla po světové klasice. Pokud vás existencialismus jako literární směr zajímá nebo baví, tohle je asi ten nejlepší příklad (Kafka to ve svých dílech sice má, ale ne v té nejčistší podobě). Hlavní hrdina se ocitá v několika mezních situacích, je citově vyprahlý, vše se mu zdá zbytečné, nesmyslné, a neprojevuje žádné emoce. To je asi hlavní linie příběhu. Pak se ale něco zvrtne, a to ho donutí začít přemýšlet trochu jinak. Fakt zajímavý a četlo se to taky dobře.


4) Žítkovské bohyně - Kateřina Tučková
Tak o tomhle už psát nemůžu, protože můj názor si můžete přečíst v předešlém článku. Snad jen, že po dočtení a uležení (tak jako třeba už u stokrát zmiňovaného Kafky) se mi kniha líbí ještě daleko víc. Mám Tučkovou i na FB a dává tam fakt zajímavý příspěvky. Poslední zněl, že Vyhnání Gerthy Schnirch už má i maďarskou verzi. Tleskám.

Přečtené knihy - Říjen a Listopad 2012

1. prosince 2012 v 13:17 | Gooverka
Opět přicházím s článkem, který by se měl týkat knih, které jsem přečetla. Strašně se těším na Vánoce, protože jsem všem z rodiny dala seznam knih, které bych si přála, tak doufám, že vám o nich sem co nejdříve napíšu (jedná se jen o českou literaturu a hlavně o mé oblíbené spisovatelky).
Co jsem přečetla za dva měsíce? Když jsem se koukla na seznam, málem mě kleplo, protože o 17ti knihách vám sem opravdu psát nemůžu, takže jsem vybrala jen ty nejlepší. Mám pocit, že tenhle můj výběr klasické literatury budete určitě moc dobře znát ...

1) Alois Jirásek - Psohlavci
Upřímně jsem se dlouho styděla za to, že jsem od jednoho z největších českých spisovatelů nic nečetla, takže jsem to v září musela napravit. Sáhla jsem po Psohlavcích, a nebudu vám lhát, bylo to hlavně kvůli tomu, že se tahle kniha dala za půl minuty stáhnout do čtečky. Čtení příjemné, jazyk trochu těžký, musela jsem se soustředit, ale na konci jsem uznala, že si to ocenění "jednoho z největších českých autorů" zaslouží. Vůbec jsem to nečetla s odporem a ještě se chystám na film F.L. Věk a ještě na něco dalšího.

2) Ladislav Fuks - Spalovač mrtvol

Díky semináři "literatura ve filmu" jsem nelenila a toto dílo si přečetla celé, i když jeho adaptace je nejvíc zdařilá. Všechno jsme to na semináři probírali, je tam mnoho otazníků a kdo nečetl/neviděl, tak fakt doporučuju. Hrušinský v hlavní roli mi bere dech pořád (film jsem viděla snad čtyřikrát) a to černobílé natočení tomu dodává ještě víc šmrncu. Kniha se trochu liší, hlavně tou atmosférou, ale filmová adaptace je teda fakt povedená.


3) Václav Kaplický - Kladivo na čarodějnice
Knihu i film, obojí doporučuji každému, i když mě bylo po obojím špatně ještě celý večer. Kniha je napsána čtivě, sice nanávidíte inkvizitora a zbožňujete děkana (tradičně černá a bílá postava), ale to celkové vyznění knihy, to mi naprosto vzalo dech. Kniha se zabývá procesy s čarodějnicemi (schválně smyšlenými tamní církví), které se opravdu v jednom z českých krajů staly. Hrůza nad hrůzu, film natočen syrově, hudba krutopřísně hrozivá, že jsem se z ní málem zhroutila v první minutě filmu, a sledujte to všechno ještě večer, ve třídě, kde se nemáte koho držet a za koho se schovat. Prvotřídní zážitek, nezapomenu ani na knihu, ani na film.

4) F.M. Dostojevskij - Zločin a trest
Nikdy bych nevěřila, že mě něco tak klasického a něco tak hrozně moc diskutovaného tolik chytne (u K. Světlé to bylo úplně stejný). Sice jsem knihu nečetla, ale poslouchala jako audio (brilantně namluvené a strašně napínavé!!!), zážitek ale ohromný. Nevím, jestli by mě čtení až tak úplně bavilo, je to bichle a je tam hodně popisů, ale audiokniha byla teda nepřekonatelná. Příběh mi vyrazil dech a fakt se mi to líbilo. Koukala jsem se taky do knihy, jestli třeba na konci nechybí něco, a třeba poslední stránka byla v audiu namluvená komplet celá.

5) Stendhal - Červený a černý
Opět jsem si vypomohla audioknihou, která ale obsahovala oba díly a ten příběh měl něco málo kolem 9ti hodin. Já to poslouchala ve vaně, při úklidu, žehlení nebo vaření a strašně mě to bavilo. Knihu bych asi nikdy nepřečetla, popisné pasáže jak vyšité na několika stránkách, ale audio se mi líbilo. Ke konci už to bylo dost dlouhé, veprostřed jsem přestala vnímat postavy a všechno se mi popletlo, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem to opravdu poslechla celé. Není to asi pro každého, konec je dost divný - hlavního hrdinu snad za celou dobu nepochopíte - ale opět je to dost hodnotný dílo, který by měl znát asi každý.

Dalších deset knih mi na seznamu zbývá, ale ty by vás asi nezajímaly. Četla jsem odborné knihy, knihy od polských autorů (ještě teď mám trauma), různé studie, další bichle ze světové literatury atd. Pokud ale nestudujete ten samý obor jako já, nebyla by vám žádná z těch knih k užitku. Tak co si myslíte o tomto mém výběru pěti knih?

Přečtené knihy - Září 2012

18. října 2012 v 19:19 | Gooverka
Vím, strašně dlouho mi to trvalo, ale ve škole je teď maglajs, do toho ještě o víkendech pracuju a tudíž vůbec nestíhám. Jsem ráda, že jsem doma, že mám chvilku čas, a tak jsem vám sepsala tenhle článek. Snad se vám bude líbit.
btw: Vynechávám Stepního vlka od Hermanna Hesse, audio paní Bovaryovou, Staré zpěvy nové Číny od Mathesiuse a Rudou jízdu od Babela - na tohle všechno totiž za září nějak nemám názor. Nebo mám, ale asi ne moc přínosný pro vás. Pokud by někdo o něčem z toho chtěl napsat, hlaste se.

Karolina Světlá - Vesnický román
Pětihvězdičková záležitost! Málokdy dávám knize pět hvězd, a málokdy dávám pět hvězd vůbec knize české, ale Světlá si je zaslouží. Nejsem nějaká obdivovatelka Němcové, ale naproti tomu Světlá mě úplně dostala. Věděla jsem o ní všechno, ale tak nějak jsem si neuměla představit, proč se o ní mám učit pořád dokola. Před měsícem jsem to konečně pochopila, a dvousetstránkovou knihu přečetla z pouhé dva dny. Úžasně napsáno, dechberoucí příběh, skvělé prostředí, zajímavé postavy. Jedna z těch povinnných knih, kterou jsem opomíjela, ale o to víc si jí teď cením. Chystám se na její další romány, ale musím na ně nejdříve najít čas.

Přečtené knihy za prázdniny 2012 (červen, červenec, srpen)

11. září 2012 v 16:58 | Gooverka
Na mnoha blogách jsem viděla články o tom, co jste za prázdniny přečetli, a na co se ještě chystáte. Rozhodla jsem se tedy založit novou rubriku, do které bych vám chtěla přidávat knihy, které jsem přečetla. Jelikož studuji literaturu, těch knih není málo a každý měsíc přečtu minimálně tři. Doufám, že tyto články pro vás budou inspirací pro to, co číst, nebo nečíst. Tento článek by měl být prázdninový, ale já k němu přidám i červen, kdy jsem prázdniny už vlastně taky měla. Chtěla bych sem dávat články přečtěných knih každý měsíc, takže uvidíte, jak mi to půjde, a hlavně mi musíte napsat, jestli mám takové články opravdu dělat - aby vás to jen zbytečně nenudilo! Moje čtení za měsíc září udělám samostatně, protože tento měsíc ještě neskončil.

Milan Kundera - Žert
Od Kundery jsem nic nečetla a připadala jsem si už poměrně dlouho docela trapně. Jeden z největších prozaiků minulého století, a já od něj nic neznám. Vše ale změnila zkouška z české literatury, kde jsem se takhle trapně cítit nechtěla. Sáhla jsem po chváleném Žertu, který má i filmovou podobu a o kterém jsem slyšela asi tisíckrát. Samotná knížka mě překvapila, i když jsem věděla jak skončí i o čem je. Hodně se mi líbily pasáže popisující vojenské prostředí a vztahy hlavního hrdiny. Konec byl opravdu takový, jaký jsem předpokládala. Prostě žádné rozuzlení, žádné zadostiučinění, prostě život.
Václav Havel - Asanace
Jako Havlova obdivovatelka už mám přečtené jak jeho Odcházení, tak i Audienci. Když jsem doma vyklízela skříně s knížkami, našla jsem Asanaci a zaradovala se. Vzala jsem si ji s sebou k moři, protože je to divadelná hra, má něco kolem 100 stránek a na letní čtení na pláži to byla ideální volba. Určitě znáte Havlovo tíhnutí k absurdnímu divadlu, a nejvíc z toho najdete právě v Asanaci. Strašně ráda bych tuhle hru viděla naživo, protože pořád někdo někam chodí, něco se děje a hra je naplněna nesmyslnými situacemi - a o to přece jde. Je zde jako ve všech jeho knihách připomenutí komunismu a nesvobody, které symbolizují různí lidé a situace. Stojí za přečtení, ale určitě z ní nebude nadšený kdokoliv.
Petra Soukupová - Zmizet
Určitě všichni moc dobře víte, že tuto spisovatelku mám hodně ráda, a že ji všem dost doporučuju. Po její knize K moři jsem se rozhodla přečíst si i mnohokrát oceněné Zmizet. Jde o tři samostatné příběhy, ve kterých hraje motiv zmizení podstatnou roli. Všechny tři se v jednom z bodů vždycky spojí a dotknou, ale jinak se jedná o úplně odlišné situace. Kniha je opět napsána strohým jazykem, který je pro Soukupovou typický a je dost čtivá. Stejně jako třeba u Kundery, ani jeden příběh nemá nějaký zázračný rozuzlující závěr, protože se prostě jedná o životní situace, které někdy žádný výsledek nemají. Jsem z ní nadšená, ale kniha K moři se mi líbila asi o trochu víc. Chystám se na další její prózy.
Petra Hůlová - Paměť mojí babičce
Tato knížka mi byla doporučena při hodinách české literatury, kdy jsme probírali nadějné talenty české literatury 21. století. Vedle Soukupové to je tedy i Hůlová, která vystudovala mongloštinu a proto jsou její knihy plné Mongolska. Paměť je příběh o čtyřech ženách z jedné rodiny, které vyrůstali v typickém mongolském obydlí a byly vychovávány po tom "jejich". Kniha mě dost bavila, protože má čtyři vypravěčky, které po sobě sdělují svůj příběh a i to, jak vidí ostatní členy své rodiny. Každá skončí jinak, žádná však ne tak, jak si představovala a některé osudy této rodiny jsou ke konci dokonce šokem. Opět nečekejte žádná velká usmíření, žádná "žili spolu až do smrti", žádné oslnivé konce životů. Vše napsáno tak, jak to opravdu v Mongolsku dopadá a navíc i čtivě. Jedna z nejlepších knížek, kterou jsem tento rok četla.
 
 

Reklama