NENÁPADNÉ NÁLADY

Vývoj?

3. prosince 2013 v 22:16 | Gooverka
Před několika týdny jsem na diskotéce potkala několik známých lidí, kteří dřive bývali mým nejbližším okolím. Viděla jsem svou bývalou lásku, o které jsem si až do sedmé třídy myslela, že je mým životním partnerem. Pak také kamarádku, která dlouhou dobu bývala tou nejlepší (měla jsem jich několik) a já ji neviděla snad 3 roky. Měla jsem radost, že je po tak dlouhé době vidím, ale současně mě to donutilo zavzpomínat na časy, kdy jsem je ještě doopravdy znala.

Protože ty dva, co jsem před několika týdny potkala, dnes neznám vůbec....

A tak jsem včera večer, když jsem nemohla usnout, začala vzpomínat na všechny ty lidi, které jsem před několika lety milovala. Hlavně na všechny kamarádky (opět, bylo jich hned několik), které měly být mými souputnicemi na celé mé cestě životem. Snad osud si s mojí cestou zahrál a tak je dnes všechno jinak. Hlavní je, že dnešní realitu (co se týče mých přátel), jsem si ve své malé hlavě před mnoha lety ani nepřipouštěla. A i když tomu sama někdy nevěřím, současnost je asi tou nejlepší variantou ze všech. A tak jsem se zamyslela. Kde byly mé kamarádky před lety (po skončení základky se skoro ani s jednou nevídám) a kde jsou vlastně dnes? Ten vývoj! je fakt neskutečný. Ale popořádku....

Potřebuju chlapa?

19. října 2013 v 14:44 | Gooverka
Už několik týdnů si kladu jednu velice jednoduchou otázku. Prakticky od druhého stupně základní školy jsem nebyla bez kluka více než pár týdnů. V prváku na střední jich bylo hned několik, ale znáte to. Potřebovala jsem se vybouřit, trochu zlobit a zamilovávat se každý večer do jiného. Takže, dokážu tedy být sama více než pár týdnů? Potřebuju chlapa tak zoufale, že vezmu toho prvního, který přijde, jako se to stávalo v minulosti?

Většina střední školy a teď i vysoká byly spojené jen s jedním mužem. Za tu dobu, co jsme byli spolu, jsem nepřestávala děkovat bohu. Byl to kluk, který mě miloval, nikdy by mě nepodvedl a nikdy by se nezajímal o žádnou jinou, pokud bych mu nedala důvod. Celých pět let jsem tento stav také proklínala, i když si možná myslíte, že jsem blázen. Došla jsem k tomu, že asi trochu ve vztahu potřebuju žárlit, potřebuju tomu druhému dokazovat, že já jsem pro něj ta nejlepší. A hlavně nezakrnět. Nic jsem dokazovat nikdy nemusela, a všichni víme, jak to dopadlo.....

Od kluka chci teď něco jiného, než jsem požadovala na střední. Chci mít vedle sebe někoho stejně cílevědomého, koho práce nebo studium baví a jen nepřežívá ze dne na den. Chci chlapa, kterej bude mít i svoje zájmy, chodit s klukama na pivo, jezdit s partou přátel na výlety a nebude viset jenom na mě. Jsem ráda sama se sebou, nepotřebuju se se svým partnerem vidět každý den, i když jsem v nejvyšší fázi zamilovanosti. Chci mít svůj čas, na svoje seriály, na blbnutí s kamarády i na práci. Vím, že každý to má jinak, tak si to prosím neberte osobně.

Malilinkatá depka

6. října 2013 v 18:29 | Gooverka
Nechci tento článek házet do rubriky Na dně, protože tohle rozhodně není dno. Tohle je normální začátek školního roku, kdy začíná všechen stres. Učitelé na studenty hážou seznamy literatury, požadavky, seminárky i referáty. Jelikož mám ve třetím ročníku jen dva předměty, nic takového se poprvé v mém životě nestalo. Jasně, budu muset na semináře chodit, možná udělat nějaký referát, ale to mi nezabere dlouho. Proto byl pro mě začátek letošního školního roku úplně jiný, v lecčems daleko lepší a oddechovější. Nic jsem si nepřipouštěla vlastně až do dneška, den před mými prvními konzultačními hodinami k bakalářské práci.

Random?

29. května 2013 v 15:09 | Gooverka
Už asi půl hodiny mám otevřené okno s novým článkem a vůbec se k němu nemůžu přinutit. Vše je u mě teď jako na houpačce. Stres ze zkoušek střídá radost po každém zdárném pokusu, ale taky i pocity úplného šílenství a rezignace. Za týden se mi nálada vystřídá asi tak tisíckrát a mé okolí většinou vůbec nechápe, co se se mnou děje. Výbuchy smíchu, pláč, věty typu "už je mi jedno, jak to dopadne, hlavně to chci mít za sebou",střevní problémy z vína, kafe, energeťáků a žádného jídla. Mohla bych pokračovat i zmíněním nákupní horečky, věčným nicneděláním, sakrováním a koukáním na tenisové Roland Garros. Mám určitě méně zkoušek než minulý semestr, ale tři jsou opravdu hardcore. Jednu už mám zdárně za sebou, u druhé nevím výsledek a třetí dělám příští týden. Pokud se mi povede všechno na první pokus, příští pátek mi začínají prázdniny. Slibuju, že se začnu blogu víc věnovat, celé to tu předělám a vymyslím i novou náplň článků!

Jak jste si tedy přečetli v minulém odstavci, nejsem schopná žádných kloudných úvah, a tak přidávám článek s random fotkami. Omlouvám se za jejich kvalitu, ale random je prostě random, a mobil je v tomto případě na mě až až.


1) Kindle ještě ve starém gumovém obalu na doma, tuším, že jsem zrovna četla Noc na Karlštejně? Plus nový hrníček, který jsem si sama koupila, hlavně na kafe a frappé.
2) Knížka co čtu teď, Stanice Tajga od Hůlové. Čtu jí už hodně dlouho, a tahle fotka je pár týdnů stará. Nemám teď na knihy vůbec čas. Svíčka rozsvícená ještě za deštivých a skoro zimních dnů.


3) a 4) Kindle už v novém obalu. Objednaný z ebay, stál mě asi 200 Kč, u nás nic takového neseženete, takže doporučuju objednat z internetu. Pouzdro mi vyrazilo dech, je krásně pevné a kvalitní, navíc na druhém obrázku můžete i vidět, že si do toho pouzdra můžu zasunout ruku a čtečka mi tudíž vůbec nemůže spadnout. MILUJU!

Vánoce 2012

27. prosince 2012 v 14:35 | Gooverka
Na Vánoce se celý rok těším jak malé děcko, ale ty letošní byly hned z několika důvodů výjimečné. Za prvé, mohla jsem konečně nakoupit i dražší věci pro své nejbližší, protože jsem si půl roku pravidelně vydělavála své vlastní peníze, takže tento rok nezůstalo jen u skvělých plánů na dárky, které nemůžu nakoupit, ale všechny své nápady jsem poprvé v životě zrealizovala. Letos se taky poprvé stalo, že jsem rodičům dala více dárků, než dali oni mě, takže už asi opravdu začínám stárnout. Pár dní před Vánoci se však stalo něco, co nám je mělo celé zkazit, ale ve výsledku jsme doma mysleli spíše na poraněnou osobu, než na nějaké malichernosti spojené s tímto vánočním časem. Bylo mi naprosto jedno, že jsem stromek nazdobila rychle, a že se mi poprvé v životě vůbec nelíbí. Nad bramborovým salátem jsem se za celou tu dobu co ho dělám, vztekala letos asi nejvíce, a ve výsledku mi ani nechutnal, i když všem kolem ano. Uklidnovali mě snad jen pohádky, a nejbližší, kteří se snažili dělat, že jde o normální, ničím nezkažené Vánoce. Začala jsem si vážít Vánoc minulých, kdy jsem sice třeba nedostala všechno, co jsem si přála, ale byli jsme všichni pohromadě a v pořádku. Tento rok bych si ze všeho nejvíc přála jen to, abychom byli všichni zdraví a prožili naprosto normální svátky. Je strašně zajímavé, jak se vám v jedné minutě změní všechny priority, hlavně když jde o nejbližší a jejich zdraví. Snad se z toho všichni doma vzpamatujeme, operace proběhne dobře, rehabilitace taky, a za pár týdnů budeme moci dělat, že se vlastně nikdy nic nestalo (I když všem nám to zústane v paměti dost dlouho).
A co jsem tedy dostala od nejmilejších na Vánoce? Na obrázku můžete vidět knihy, které jsem si sama vybrala, i koupila, a pak je rozdala po rodině, aby mi je dali k Vánocům. Dále jsem pod stromečkem našla termohrníček, který jsem si sama nechala udělat (překvapí někoho, že je na něm obrázek šikovnejch kluků z Davis cupu?), od taťky bezdrátovou myš a budík. Další členové rodiny mě odkázali na obálku s penězi, ale spíše jen kvůli tomu, že nechtěli vymýšlet dárky a někde je shánět (jako každý rok). Dostala jsem další skvělé dárky od muže i mé nejmilejší (musím zmiňovat to, že mi dala naušnice s malými tenisovými raketami, které už nikdy nesundám?!!), ale nechci to tu všechno vypisovat. Snad jste měli o trochu lepší vanoční čas se svou rodinou a blízkými, dostali jste vše, co jste si přáli a hlavně jste v tom předvánočním čase tolik nešíleli z přeplněných obchoďáků. Mějte se hezky, a napište mi, co vám pod stromečkem udělalo největší radost (dostali jste nějaké vysněné knihy?)

(na obrázku H. Murakami - Aftedark, P. Soukupová - Marta v roce vetřelce, P. Hůlová - Stanice Tajga, M. Urban - Hastrman)

vytíženost

13. prosince 2012 v 19:08 | Gooverka
VYTÍŽENÁ. To slovo mě pronásleduje celý týden. Prostě jsem busy. Ve škole se na nás začínají valit termíny, ve kterých budeme zkoušeni či testováni, a mě začíná jít hlava kolem (jako asi každému na vysoké). O pohodových prázdninách si můžu nechat jen zdát, ale pár krásných dní s rodinou a blízkými si rozhodně vzít nenechám.
Můžu ale spokojené konstatovat, že dvě ze 13ti zkoušek jsou už za mnou. Týmovou prezentaci jsme zvládli skvěle a jednička z konverzace z angličtiny je snad ještě sladší. Měla jsem závěrečný pohovor s učitelkou, která mi řekla, že moje prezentace byla jedna z nejlepších, že umím velice dobře vést konverzaci, mám úžasnou výslovnost, a že ji hrozně mrzí, že jsem splnila všechny levely angličtiny na VŠ a nemám kam pokračovat. No znáte mě, málem jsem praskla pýchou a budu to mít hodně dlouho v paměti jako povzbuzující stimul.
Poslední dobou se mi zdá, že na koleji to začíná být ještě lepší, vzhledem ke všem těm příhodám, které se mi za poslední dobou stávají. Předevčírem nás zrovna přišli vzbudit nějací ožralí kluci v pět ráno, a my se se spolubydlící jejich kecům o kontrole pokojů smály ještě půl hodiny potom. Nebo když ke mně do výtahu nastoupí kluk, zeptá se, jestli se mnou může jet nahoru, já mu ze srandy řeknu ne, a on vystoupí, nechá mě ujet, a ještě mi zamává. :D :D
Sice jsem vytížená a ještě tak dva měsíce budu, ale házím to za hlavu a užívám si nádhernou vánoční atmosféru, a těším se na bramborový salát a výrazy nejmilejších, až rozbalí dárky, které jsem jim nakoupila. Snažím se brát vše s lehkostí, i když s mužem to v poslední době není vůbec jednoduché. Dobrou náladu střídá špatná, deprese střídají pocity radosti a netečnosti, prostě jak na horské dráze. Až si příští týden napíšu test z mediální a novinářské etiky, na chvilku ze mě ten stres opadne a možná se začnu na ty Vánoce těšit o to víc.
Snad se máte dobře. Všechny vysokoškoláky chci hlavně povzbudit, aby se těmi zkouškami tolik nestresovali, protože přece nejde o život. Mám pocit, že jsem daleko víc v pohodě než minulý rok, a že tak nějak vím, že se to dá zvládnout a stresovat se už teď prostě nemá smysl. Mějte se krásně.....

tenisový víkend a mnoho jiných plánů

16. listopadu 2012 v 21:07 | Gooverka
Zase jsem se dlouho neozvala, ale vůbec to nebylo tím, že bych neměla čas. Čas by se i našel, ale tak nějak pořád nevím, co bych vám psala. Ve škole je to pořád fajn, akorát na mě poslední dobou doléhá nehorázná únava z toho rozvrhu, který jsem si zvolila. Po měsíci poznávám, že to není zas tak lehké, protože postupem týdnů jsem unavenější čím dál více. V pondělí se skoro do 5 nezastavím, a když jo, tak na koleji dělám něco do školy. Ve středu se nezastavím naprosto vůbec, mám do půl 8 celý den, k tomu ještě aerobik, po kterém jsem už tuplem unavená. K tomu všemu přichází i myšlenky na Vánoce, na které se sice těším, ale mám je spíše spojené s velkým učením než s odpočíváním. Přichází strach ze všech zkoušek, protože tohle zkouškové bude to nejtěžší v mém životě. O těch dvou minulých jsem byla skoro měsíc a půl ve stresu a úplně na dně, takže si nedokážu představit, jak to bude vypadat teď. Ale jestli to všechno zvládnu, budu na půl cesty ke svému cíli, který není jen ve znamení státnic, ale spíše odjezdu do zahraničí (o tom zase někdy jindy).
Tento víkend je pro mě ve znamení Davis cupu (doufám, že víte o co se jedná) a naplánovala jsem si i spoustu věcí, které musím stihnout. Přečíst jednu knížku, dodělat další odbornou, napsat dva úkoly, udělat referát a mohla bych pokračovat dál. Mám stáhnuté oblíbené seriály, takže se těším i na ně. Uvidím se i s mým mužem, kterého teď vídám jednou do týdne a s kamarádkou jsem v pátek navštívila kino (poslední díl Stmívání). Aby toho nebylo málo, ještě píšu články do práce, pěču štrůdly a chodím ven se psem.
Mimochodem, byla jsem u nás ve škole na skvělé besedě se spisovatelkou Kateřinou Tučkovou. Jestli ji neznáte, podívejte se na její knihy, jsou obě super (i když jsem je nečetla, vím hodně podrobně, o čem jsou). Strašně milá spisovatelka, nadaná a opravdu perfekcionistka. Těším se, až se do nich po zkouškovém začtu.
Doufám, že se máte dobře a užíváte si poslední slunečné dny. Poslední dobou chodím ze školy už za tmy a je mi většinou hrozná zima, ale jsem ráda, že na kolejích je takové teplo, že jsme se spolubydlící ještě nezačaly topit.....

druhý ročník na VŠ se blíží

23. září 2012 v 13:56 | Gooverka
Tak už i já si v nejbližších dnech udělám rozvrh a začnu se připravovat na studentský život. Mám ještě poslední týden prázdnin, ale abych byla upřímná, strašně se do té školy těším.....


Štve mě, že si rozvrh dělám skoro jako poslední a štve mě, že budu mít asi málo předmětů, takže se budu chvílema i nudit (to si myslím teď :D). Tento týden byl prvním týdnem v mém čtyřměsíčním volnu, kdy jsem už fakt nevěděla, co vymýšlet. Nezachránily to ani dva dny práce. Příští týden mám sice spoustu zařizování, ale raději bych byla, kdyby to bylo za mnou a já šla do školy.
Těším se zase na ten řád, který sice nebude nijak pevný, ale alespoň to bude zase něco jiného a nového. Dneska jsem se odstěhovala na kolej, takže už můžu říct, že jsem právoplatně ubytovaná a náležitě natěšená. Pokoj je sice malý, vybavený komunistickým nábytkem, ale topení nádherně topí (to je úplně nejdůležitější!), a po nastěhování věcí už pokoj vypadal i hezky. Nejdůležitější (hned po topení), je pro mě koupelna, která je nově zrekonstruovaná a bude radost se v ní sprchovat. Do kuchyně moc chodit nebudu, takže ty tři staré spotřebiče mě ani moc nezajímají. Na chodbě je snad třicet pokojů, takže jsem zvědavá na ten bordel v noci a hlavně na spolubydlící, ale snad to všechno bude v pohodě. Dnes jsem na chodbě zahlédla jediného člověka, který vcházel do pokoje, anglicky mě pozdravil a vypadal jako arab. Jo, bude to veselý :D
Za týden se můžete těšit na nový článek o přečtených knihách a v dalším článku by se také měly objevit i random fotky. Určitě taky napíšu, jak se to má s mým rozvrhem a popíšu vám svůj první týden na koleji.

inspirace

20. dubna 2012 v 15:35 | Gooverka
Venku za okny by mělo být jaro, dneska to tak alespoň chvíli vypadalo. S jarem na mě vždycky skočí deprese, uvědomím si, že léto je za dveřmi, a já v plavkách vypadám jako vorvaň. Ani tento rok není jiný, možná jenom v tom, že jsem se rozhodla s tím něco dělat. Skoro všichni víte, že jsem ve třetáku na střední chodila k dietoložce a zhubla za dva měsíce 5 kilo. Od té doby se snažím jíst pravidelně, malé porce, ale po maturitě ze mě spadl všechen stres a těch 5 kilo je skoro zpět (aneb jedla jsem hodně, všechno a ležela celé prázdniny doma u počítače). Během prváku na vysoké jsem se s tím snažila něco udělat, ale moc to nešlo. Během tohoto týdne se o mně ale opřela odvaha, chci s tím zase něco udělat. Nebude to vůbec lehké, hlavně v omezování kafe.
S tím pohybem to u mě nikdy nebylo skvělé, takže chci vyvrátit všechny mýty o tom, že když necvíčíte, nezhubnete. Já chodila jednou týdně na hodinu na aerobic, dodržovala stravu a zhubla. Cvičení je spíše pro posílení svalů a vytvarování těla, na hubnutí to má účinek, ale zas ne až tak velký. Nejdůležitější roli v tom hraje jídlo a jeho pravidelnost. Nejíst sladké, nepít tolik kafe, vyhýbat se smaženému, pít dost vody, jíst zeleninu a ovoce, vyhýbat se pečivu, omáčkám atd. A hlavně si hlídat přísun kalorií. Ne všechno, na čem je napsáno, že je to dietní, musí bezpodmínečně být. Takže jsem se zásobila množstvím ovoce a zeleniny (té hlavně!), nakoupila bílé jogurty a tvarohy, tmavý chleba, toustový chleba, kuřecí šunku a různé krekry. Když píšu tento článek, jím u toho tvaroh, vyhovuje mi to proto, že ho nejím tak rychle, spíše postupně, takže se cítím více zasycená.
Mohla bych taky udělat podrobnější článek, je jen na vás, jestli chcete mé rady, které jsem pochytala od dietoložky.

První týden letního semestru a nehorázné vyčerpání

24. února 2012 v 20:41 | Gooverka
Na úvod bych chtěla konstatovat, že na blog pravidelně nepřispívám a ani nebudu. Opět mi začala škola, děje se hodně věcí a já každý den přijdu do bytu vyčerpaná a bez chuti něco někomu popisovat. Stejně by vás asi den po dni nového semestru nezajímal, takže to shrnu. Jedním slovem - HROZNÝ!!!
Nejen, že první zimní semestr byl zahřivací, ale já k tomu ještě byla děsně naivní. To je přece normální, mít školu od pondělí od večera do čtvrtečního odpoledne. Krásně se v pondělí vyspím, pak jedu do školy a ve čtvrtek večer jsem doma a uživám si volného pátku. V druhém semestru? NEEXISTUJE. Poprvé jsem jela v tu zakletou nedělní šestou hodinu, kdy jezdí každý vysokoškolák na privát nebo na kolej. Vlak byl naprosto narvaný, to samé dneska, ve tři hodiny. Dvacet minut stání ve vlaku mě dokáže pěkně otrávit (teď mě asi ukamenují ti, kteří jedou "na stojáka" daleko déle :D). Nejen, že v neděli večer už jsem v Perníkově, ale navíc mám v pondělí od osmi od rána do čtyr. Středoškolák mávne rukou, ale na vysokoškolské úrovni je to něco jiného (plus ještě když máte opravdu sedět na místě 120 minut 4krát za sebou). Ale ne, nebudu si dál vylévat srdíčko, jsem na VŠ, tady už se na nějaké úlevy nehraje.
Další věcí je nálož předmětů, kterou jsem si "chytře" zařídila. Minulý semestr byl zahřívací, takže i 9 předmětů se mi zdálo mnoho. Teď jich mám jedenáct a půlka z toho jsou ústní těžké zkoušky, takže zimní semestr byl pohádka. První týden se nesl opět ve znamení zastrašování nás (viz. kolem 40 knih, které máme mít přečtené do konce semestru a asi triliarda seminárek a referátů). Jediné, co mě hřeje srdce, je pár úžasných předmětů. Začla bych asi předmětem zabývajícím se PR - public relations. Jsem nadšená, přednáší nám to ženská, která komentovala tenisové zápasy (ááách), a která je jedničkou ve svém oboru. První přednáška byla strašně zajímavá a já se těším na ty další. Jsem hrozně ráda, že o tu mediální výchovu nepřijdu. Dále se mi líbí předmět nazvaný Dějiny střední Evropy - je to středoškolský dějepis, a já z něj maturovala, takže strach nemám a i mě to baví. Stylistika bude taky zajímavá, budeme rozebírat texty českých spisovatelů, navíc na tento předmět máme "pohádkovou babičku". Opět mě hrozně baví Česká literatura, kterou navazujeme a budeme se zajímat o dvacáté století. I rétorika bude zajímavá, třeba se trochu zlepším v ústním projevu (i když já na něj asi měla vždycky talent, už proto, že jsem na prvním stupni vyhrávala všechny recitační soutěže). Mám i další předměty a můžu zatím říct, že není ani jeden jako minulý semestr, že by mě vyloženě nebavil a nechtěla bych na něj.
Nebudu tu vykládat o vyčerpání, které mě každý den postihne. Mám totiž tři dny dost dlouhé, do čtyř nebo do pěti. Musím si prostě znovu zvyknout. Ani můj osobní život není tak úžasný jako býval. Nechci to tu rozpitvávat, je to jen moje věc, ale tento týden byl krizový z mnoha jiných důvodů. Není proto divu, že jsem se strašně moc těšila domů, na svou milovanou postel, na své rodiče, na narvanou lednici a hlavně na horkou vanu.
 
 

Reklama