NA DNĚ

.... aneb když věci nejdou, tak jak jsou naplánované

7. března 2011 v 17:46 | Gooverka


Zase jsem si naivně myslela, že když dám do něčeho srdce a budu poctivě makat, vyjde to. Avšak sobotní testy NSZ mi dokázaly, že jsem se spletla. Vysvětluji si to přecpanou třídou, nemožností se soustředit na daný text, mou vystresovaností a neobvyklou těžkostí těchto testů. Pro masárnu jsou jen tři termíny, takže v této době na nsz chodí nejvíce lidí, a o to jsou ty testy horší. Když den skončil, byla jsem v depresi jako nikdy předtím. Potřebuji prolomit osmdesát procent, a já budu ráda za šedesát. Mé sny se pomalu hroutí, neházím flintu do žita, jen se z toho nemůžu vzpamatovat. Ale pořád si říkám, že to za měsíc dám zase lépe, že už i trochu vím na co se připravit, a že to prostě musí být lepší. Výsledky se dozvím asi v pátek a já se toho dne neobvykle bojím. A ponaučení? Sny se vám mohou splnit jen málokdy. Vím, že jsem teď pesimistka, a že to možná dopadne lépe než čekám, ale já radši nečekám nic, nesmím. Protože bych se jako vždy spálila a pak měla dva měsíce depku, kterou mít nemůžu, protože za dva měsíce maturuju. No co za dva, za měsíc a půl. DRŽTE MĚ!!!
Jo a prosím všechny, kteří ten test psali taky v sobotu, ať mi sem napíšou jak moc to bylo lehký a že maj dobrej pocit. Život je totiž fakt nespravedlivej, někdo se na to neučí a napoprvé to dá přes osmdesát a já tu od listopadu cvičím různé úlohy a prostě to nedávám.

když se sny neplní

16. dubna 2010 v 14:44 | Gooverka
www.gooverka.blog.cz
Jo, věřila jsem v to. Možná naivně, ale veřila. Doufala jsem, že už budu konečně normální, budu moct dělat řidičák a že moje epilepsie už zmizela. Šeredně jsem se spletla. Našli mi další nález, sice malý ale mám ho tam. Můj sen o řidičáku a nadšení se vytratil do ztracena. Za tři měsíce mě to čeká zas. Absolvuju další vyšetření a když dopadne dobře, možná mi zase vysvitne naděje. Ale to není to nejhlavnější. Musím tři měsíce omezovat počítač a televizi. Teď se to snažím už trochu omezit, takže jsem tu na maximálně dvě hodiny, ale můj cíl je celý červen se počítače ani nedotknout. Ono to tu epilepsii strašně povzbuzuje a mám doporučení od doktorky měsíc před vyšetřením se na ten počítač ani nekouknout. Já to nevzdám, fakt ne, ta naděje tu ještě je. Ale co bude za ty tři měsíce? Co když to nevyjde? Myslím, že nález za tři měsíce nezmizí. A když mi to nedovolí? NEVÍM. Asi budu celý prázdniny brečet někde v koutě a litovat se. Myslím, že mě spousta lidí nechápe ale je mi to jedno. Na řidičák se těším už půl roku a když musíte už od Vánoc poslouchat lidi ze třídy, jak si řidičák dělají a musíte to poslouchat celej půlrok, mrzí vás, že vy jste jedna z těch, který si ho možná udělají až za rok. Mimo to jsem se těšila i jak se konečně budu moc Jeníkovi odvděčit a místo toho aby on jezdil za mnou, já bych jezdila za ním. Ale nejde to, prostě to nejde. Moc se omlouvám za tento destruktivní a pesimistický článek, ale ještě dlouho ze mě tyto pocity nezmizí.

perfektní?

23. srpna 2009 v 12:36 | Gooverka
Omlouvám se za menší/větší výpadek. Byl způsoben částečně mou nepřítomností ale také dlahou, kterou jsem měla týden na pravé ruce. Jela jsem s Jeníkem na výlet a tak nějak spadla z kola, takže to odnesla nejen pravá ruka ale i nos. Po týdnu jsem si dlahu sama sundala, už mě to nebavilo, za pár dní jdu na kontrolu.

Dneska mi dorazila nová skříň do pokoje, takže tu na ní musím udělat prostor a taky to tu uklidit.

Včerejší večer? Forever and Never. Prostě už na tu naší diskotéku nepatřím. Samý šampóni a barbínky o dvě generace mladší než já. Byl to náš klub ale teď už ho okupují ti mladší a já už tam nemám co dělat, už to není pro mě. Ale ani mi to nevadí, protože máme naší hospodu s Rybičkama 48 a na diskotéku radši pojedu někam za město. Další poznatek ze včerejška je, kluci jsou svině a na holkách jim nezáleží. Děkuju bohu za svýho Jeníka, kterej se tomuhle stereotypu vymyká a je jakej je.

Nemám k tomu víc co říct, prostě, ať žije ta naše zkurvená škola, do který se tak těším.
 
 

Reklama