Listopad 2012

proč mám ráda podzim?

22. listopadu 2012 v 19:19 | Gooverka
Podzim už jistě klepe na dveře (nebo už zima?) a jelikož jsem musela neplánovaně odjet ze školy (nachlazení a rýmička), mám dost času na vymýšlení článků. Chci vám teda sepsat, proč mám vlastně ráda podzim, a proč ho mám MOŽNÁ ze všech ročních období nejraději. Doufám, že mi do komentářů napíšete svůj názor na věc, protože moje důvody budou chvílema možná i divný. :D

1) Miluju zbarvené listí na podzim a když chvílema svítí sluníčko, má nálada nemůže být lepší. Minulý týden se mi to cestou ze školy stalo dvakrát a já se na chodníku zastavila a chytala poslední zbytky slunečních paprsků a milovala to!
2) Nevadí mi, ani když venku prší a já můžu být někde zalezlá, u dobrého čaje nebo kafe s knížkou. Pak mám velmi dobrou náladu (hooodně divný).
3) Miluju nakupování nových bundiček, botiček, šátků a čepic, svetříků - tohle období mě baví ze všeho nejvíc, co se teda týče oblečení a hlavně bot.
4) Někomu se to může zdát divný, ale miluju ráno vstávat za tmy a miluju, když je tma třeba už ve 4 hodiny odpoledne. Nevím proč, je to nevysvětlitelný, ale prostě to tak mám ráda, a vždy se na to těším. :D
5) Miluju i nakupování nové kosmetiky, studenějších tónů všeho, a samozřejmě vybírání si nových laků na nehty.
6) Mám ráda, že si s sebou do školy můžu nosit termohrníček s kafem nebo čajem, a když je v nějaké třídě zima, krásně mě to zahřeje a jsem v pohodě.
7) Hodně mi zvedne náladu i to, když se spolužákama vyjdeme z některé z hodin ven, jsme zvyklí si před tím, než jdeme domů, pár minut povídat, a všichni sborově začneme nadávat na zimu a tisknout se k sobě. :D
8) Vybavuje se mi i vůně svařeného vína, které sice patří víc k vánocům, ale já ho mám spojené hlavně s podzimem.
9) Na podzim začínám vytahovat všechny možné svíčky, které jsem celý rok neviděla, a miluju, když mi svíčka provoní pokoj. Evokuje mi to prostě těšení se na Vánoce.
10) Půlku podzimu strávím ve vaně, s kupou pěny nějaké skoro vánoční vůně, hrnkem čaje a kindlem nebo knihou. Prostě podzim jak má být.
11) Podzim je pro mě synonymem krémů na ruce, které používám více než často. Nejvíce radosti mi způsobí, když si můžu jít koupit nový krém na ruce, a zkusit tak jinou značku. :D

Jasně, všechno to může platit i pro nadcházející zimu, ale se zimou mám spojené ještě trochu jiné věci. Tak zas příště... :)

tenisový víkend a mnoho jiných plánů

16. listopadu 2012 v 21:07 | Gooverka |  NENÁPADNÉ NÁLADY
Zase jsem se dlouho neozvala, ale vůbec to nebylo tím, že bych neměla čas. Čas by se i našel, ale tak nějak pořád nevím, co bych vám psala. Ve škole je to pořád fajn, akorát na mě poslední dobou doléhá nehorázná únava z toho rozvrhu, který jsem si zvolila. Po měsíci poznávám, že to není zas tak lehké, protože postupem týdnů jsem unavenější čím dál více. V pondělí se skoro do 5 nezastavím, a když jo, tak na koleji dělám něco do školy. Ve středu se nezastavím naprosto vůbec, mám do půl 8 celý den, k tomu ještě aerobik, po kterém jsem už tuplem unavená. K tomu všemu přichází i myšlenky na Vánoce, na které se sice těším, ale mám je spíše spojené s velkým učením než s odpočíváním. Přichází strach ze všech zkoušek, protože tohle zkouškové bude to nejtěžší v mém životě. O těch dvou minulých jsem byla skoro měsíc a půl ve stresu a úplně na dně, takže si nedokážu představit, jak to bude vypadat teď. Ale jestli to všechno zvládnu, budu na půl cesty ke svému cíli, který není jen ve znamení státnic, ale spíše odjezdu do zahraničí (o tom zase někdy jindy).
Tento víkend je pro mě ve znamení Davis cupu (doufám, že víte o co se jedná) a naplánovala jsem si i spoustu věcí, které musím stihnout. Přečíst jednu knížku, dodělat další odbornou, napsat dva úkoly, udělat referát a mohla bych pokračovat dál. Mám stáhnuté oblíbené seriály, takže se těším i na ně. Uvidím se i s mým mužem, kterého teď vídám jednou do týdne a s kamarádkou jsem v pátek navštívila kino (poslední díl Stmívání). Aby toho nebylo málo, ještě píšu články do práce, pěču štrůdly a chodím ven se psem.
Mimochodem, byla jsem u nás ve škole na skvělé besedě se spisovatelkou Kateřinou Tučkovou. Jestli ji neznáte, podívejte se na její knihy, jsou obě super (i když jsem je nečetla, vím hodně podrobně, o čem jsou). Strašně milá spisovatelka, nadaná a opravdu perfekcionistka. Těším se, až se do nich po zkouškovém začtu.
Doufám, že se máte dobře a užíváte si poslední slunečné dny. Poslední dobou chodím ze školy už za tmy a je mi většinou hrozná zima, ale jsem ráda, že na kolejích je takové teplo, že jsme se spolubydlící ještě nezačaly topit.....

Fedcupový zážitek jménem vítězství

6. listopadu 2012 v 13:30 | Gooverka
Jak jistě všichni (moc dobře!) víte, byla jsem o víkendu v 02 aréně, fandit našim holkám tenisovejm. Nejen, že to byl úžasnej sportovní zážitek, ale byla tam také skvělá a neopakovatelná atmosféra. Fed cup (finále!) se v ČR hrál asi po dvaceti letech, takže jedinečná možnost jak vidět naživo Kvitovou, Šáfařovou i obě deblistky H a H. Nějak jsem nevěděla, jak moc to bude skvělé, ale uvědomila jsem si to, až když jsem měla nádherný výhled na kurt a prostějovští fanoušci začali na trubku vyhrávat známé a hlavně tleskací melodie. Atmosféra nepopsatelná. To, co bylo vidět v televizi se absolutně nevyrovná tomu, jak moc hlučné a jiskřící to bylo přímo na místě. Teď už se nebudu moct za týden koukat na Davis cup v klidu, protože budu vědět, že to povzbuzování je daleko silnější než v televizi. Jako první nastoupila Šafářová, která do té doby týmu moc nepomohla. Minulý rok prostě neměla formu a tak ve finále všechno lehce projela. V pondělí jsem ji však viděla na exhibici se Sharapovovou a věděla, že to co hraje, je její životní tenis. To samé se stalo i v prvním zápase proti Srbce Ivanovičové (která byla nervní a dost kazila). Tenis Šafářové byl neuvěřitelný. Štěstí jí přálo, po každém míči jsme ji povzbuzovali a Srbka sedmkrát (počítala jsem to!!) odhodila raketu, protože nemohla proti Šafářce hrát nic kloudného. Trochu jsem se bála, až na kurt přijde Kvitová, protože měla v posledních týdnech strašné problémy, a já si myslela, že proti Jankovič to projede. Začátek byl hodně rozpačitej, ale pak se do toho dostala, Srbka začala kazit a byl to jeden z nejlepších výkonů Petry tenhle rok (milovala jsem, když poprvé zařvala to svoje Pojď! a bylo to slyšet na celou halu). Po prvním hracím dni jsme teda vedli 2:0 a druhý den holky musely proměnit už jeden ze tří možných bodů. Pokud by to Šafářová nezvládla, bylo jasné, že holky deblistky (skoro nejlepší na světě) to hravě zmáknou proti nějakým dvoum matlám ze Srbska, které nikdy nic nevyhrály. Kvitová sice nastoupila, ale po prvním setu bylo jasné, že je hrozně unavená a vyčerpaná z předchozího dne. I když prohrála, nikdo jí to nevyčítal, spíš se to čekalo a všichni jsme se začali těšit na Lucku. Ta si Srbku podala asi za hodinku a mohlo se slavit - prostě životní forma (věříte, že jsem na konci zápasu byla snad nervóznější než Šafářka?). Nemůžu vám sem napsat všechno to, co se dělo v přestávkách, ani tu všeobecnou euforii, protože to je nepopsatelný. Chtěla jsem tenhle článek napsat spíš pro sebe, protože si to chci pamatovat napořád. Tenisový fandové nemají moc příležitostí fandit naživo svým oblíbencům, protože všechny velké turnaje se hrají mimo ČR. Týmová soutěž je tedy to jediné, kdy se všichni můžeme sejít a podporovat české tenisty. Už to, že jsem v aréně seděla s lidmi, kteří milují tenhle sport stejně jako já, bylo neuvěřitelné. Nikdy jsem tak moc neřvala, netleskala, nepodporovala ani nebučela (a bylo to potřeba dvakrát).
Koukal se na to někdo v televizi? Jednou dokonce zabrali naši tribunu, když jsme dělali asi podesáté mexickou vlnu (a Kvitová s Hradeckou a Hlaváčkovou se taky zapojily na dolní lavičce - nádhera!). Mou euforii budou asi sdílet jen ti, kteří tam byli, ale snad jsem vám to alespoň trochu přiblížila.