Říjen 2012

Přečtené knihy - Září 2012

18. října 2012 v 19:19 | Gooverka |  PŘEČTENO
Vím, strašně dlouho mi to trvalo, ale ve škole je teď maglajs, do toho ještě o víkendech pracuju a tudíž vůbec nestíhám. Jsem ráda, že jsem doma, že mám chvilku čas, a tak jsem vám sepsala tenhle článek. Snad se vám bude líbit.
btw: Vynechávám Stepního vlka od Hermanna Hesse, audio paní Bovaryovou, Staré zpěvy nové Číny od Mathesiuse a Rudou jízdu od Babela - na tohle všechno totiž za září nějak nemám názor. Nebo mám, ale asi ne moc přínosný pro vás. Pokud by někdo o něčem z toho chtěl napsat, hlaste se.

Karolina Světlá - Vesnický román
Pětihvězdičková záležitost! Málokdy dávám knize pět hvězd, a málokdy dávám pět hvězd vůbec knize české, ale Světlá si je zaslouží. Nejsem nějaká obdivovatelka Němcové, ale naproti tomu Světlá mě úplně dostala. Věděla jsem o ní všechno, ale tak nějak jsem si neuměla představit, proč se o ní mám učit pořád dokola. Před měsícem jsem to konečně pochopila, a dvousetstránkovou knihu přečetla z pouhé dva dny. Úžasně napsáno, dechberoucí příběh, skvělé prostředí, zajímavé postavy. Jedna z těch povinnných knih, kterou jsem opomíjela, ale o to víc si jí teď cením. Chystám se na její další romány, ale musím na ně nejdříve najít čas.


vysokoškolský týden a kolejní stěhování

4. října 2012 v 16:33 | Gooverka
Sedím už nějakou tu hodinu na koleji, mám volno, spolubydlící odjela a do žádného z úkolů do školy se mi nechce, tak vám píšu článek. Zařadím ho do rubriky Ty lepší časy, protože i když to na začátku týdne nevypadalo, opravdu zažívám skvělé dny. O víkendu se budu snažit napsat článek o přečtených knihách, tak snad se vám bude líbit stejně, jako ten minulý.


Ale popořádku ...
Vše začalo nedělním stěhováním na kolej, kdy jsem přecpaným vlakem odjížděla z domova celá natěšená, co nového mi nový školní rok přinese. Vše probíhalo skvěle. Ubytovala jsem se ve třetím patře, u výtahu potkala kamarádku z vyššího ročníku mého oboru, a navíc zjistila, že bydlí skoro vedle mě. Spolubydlící pořád nepřijížděla a já se pomalu začala smiřovat s myšlenou, že budu bydlet sama (smiřovat?!). Během pondělka se událo několik zvratů, které by byly dost dlouhé a nudné, takže to shrnu. Nyní bydlím v patře pátém a mou spolubydlící je fajn holka z Moravy, se kterou jsem za celý týden neměla nejmenší problém. Myslím si, že si dokonce i v dost věcech rozumíme (obě milujeme partičku a ve škole se nijak nelajdáme). Sice jsem měla ze stěhování depku, byla jsem zabydlená ve třetím patře a měla tam i kamarádku, ale vše se nakonec obrátilo a já jsem fakt spokojená. Jeden večer jsem dokonce vyčerpáním ze školy usnula už v devět, a kromě neděle tu ještě žádný hrozný bordel nebyl, takže jsem fakt ráda. V koupelně se sprchuju vždycky sama, a v kuchyňce taky nikoho nepotkávám. Dokonce mi ten náš pokoj v "pátém" připadá větší a útulnější.
Škola mi začala naprosto skvělou francoužštinou, pokračovala přes neméně skvělou konverzaci v angličtině a ani vám asi nemusím říkat o mém nadšení z předmětů Role tiskového mluvčího a Mediální práce. Snad nejlepší soubor předmětů, které jsem kdy měla. Jasně, mám jeden další odporný předmět, který musím přetrpět, ale jinak mě zatím všechny hodiny mile překvapily. Nevadí mi ani ty historické, a dokonce jsem si docela vychutnala i aerobik.
Nechci své nadšení zatím nijak přehánět, ale proč mi každý o koleji říká, že je fakt hrozná? Jasně, jsem tu první týden, jasně, slyším když jde někdo po chodbě nebo šoupá židlí. Slyším někdy i hlasy sousedů, ale co je na tom tak hrozného? Já s tím vším počítala a zatím mi nepřijde, že bych kolejním životem nějak trpěla. Naprosto miluju, že můžu vstávat 40 minut před tím, než začne hodina a nosit si v termohrníčku ráno kafe. Miluju, že si můžu do univerzitní knihovny (mám ji asi 10 kroků od koleje), dojít klidně v sedm večer a užívat si tu večerní atmosféru.
Je tu ještě jedna skutečnost, která mi při bydlení na koleji přijde nejúžasnější. Za první týden jsem se seznámila asi s deseti novými lidmi, a každý z nich je mi nějakým přínosem. Mně neznámý a naprosto nádherný kluk si ke mně přisedl o francoužštině, i když o pár metrů dál seděla ta nejhezčí holka světa. Začal se se mnou bavit, půjčil mi knížku a byl hrozně milej. Poznala jsem novou holčinu, která je o ročník výš (já o ni vždy měla jen blbé mínění), a přišla jsem na to, že je fakt skvělá. Poznala jsem svého souseda z koleje, protože když už jsme spolu potřetí za jeden den jeli výtahem (musím zmiňovat jak strašně hezkej a milej je?!), bylo nám to už trapný, že jsme si začali povídat. Mohla bych dál vyjmenovat dalších pět lidí, které zase strašně ráda uvidím, ať už na hodině aerobiku nebo prostě na koleji, ale bylo by to nadlouho. Jsem prostě člověk, který vyhledává společnost a miluje seznamování se s novými lidmi. (Musím říkat, jak moc mi zvedne náladu, když mi spolubydlící po třech dnech řekne, že strašně miluje moje vlasy a dva lidi v jednom dni, jak mi to sluší?) Tohle přesně mi na bytě chybělo, protože jsem byla tak nějak izolovaná od všech těch lidí tady.
Prozatím se teda mám fakt suprově, i když jsem pořád ještě v takovém transu, jak je všechno zase zcela nové. Jenom vstřebávám ty nové dojmy a pocity.... Jediné, co mi pomalu vyvstává na mysl je to, že maminčina náruč a její jídlo je prostě nejlepší, a zase se strašně těším domů na svůj pokoj a vanu.