Červenec 2012

Zůstáváme v povznesené náladě

30. července 2012 v 18:52 | Gooverka
Minulý týden jsem nemusela do práce, a tak jsem se nudila doma, uklízela, četla si a prostě relaxovala. Pak přišly mé narozeniny, já dostala krásné dárky a všechno bylo růžové. To jsem ale ještě nevěděla, že následující den po narozeninách bude všechno ještě lepší. PROTOŽE.......
Stalo se to, že mě přijali na kolej!!!!
Nemohla jsem tomu věřit, ale přihlásilo se nás málo, takže vzali každého a já jsem byla naprosto nejnadšenější. Sice jsem hned ten den musela poslat docela dost peněz a mé konto je teď úplně vyprázdněné, ale to mi vůbec nevadí. Ten pocit, že budu moct ze školy za půl minuty být v posteli, ten pravý studentský život na koleji, to jsem si přála. I když to třeba nebude příznivá zkušenost, i když třeba dostanu na pokoj nějakou pipinu, i když kvůli hluku nebudu moct spát, to mi vůbec nevadí. Je to životní zkušenost a já si tím chci projít. S tím vším jsem se začala těšit i do školy. Těším se na nové a zajímavé předměty, na spolužáky, na tu volnost. Taky se těším i na jiné věci, jako že budu chodit na večeře do menzy a nejvíc na to, až v zimě uplatním svůj červený termorhníček, až si ho ponesu do třídy na výuku, protože mi nevychladne než tam dojdu. Těším se, že s sebou vezmu jenom notebook, mobil a pití a půjdu bez dalších zbytečností do vedlejší budovy. Jsem asi blázen.....
Jinak jsme oslavovali na kamarádově chatě jeho narozky, takže jsem se skvěle bavila, byl to jeden z těch večerů s těmi nejmilejšími, které jsem už nějakou dobu postrádala. Dneska jsem byla poprvé a naposledy tento týden v práci, protože mě čeká ta nejskvělejší část prázdnin, a to Sázava fest (už popáté).
Vše o fesťáku sepíšu asi příští neděli. S tím vším se chci omluvit Terezce, které jsem na FB slíbila článek se zdravou výživou (mé zkušenosti od dietoložky, které budu zase naplno dodržovat až se vrátím ze žracího festivalu). Určitě to sepíšu a přidám ihned nějak po svém navrácení.
Doufám, že i vy si užíváte léto plnými doušky, já jsem zatím v jeho třetině a přijde mi, že to strašně rychle utíká (to je asi tou prací). S mužem se ještě chystáme do kempu blízko Ždáru nad Sázavou, chceme se podívat na Santiniho hvězdu na Zelené hoře, a také vyjet někam do přírody na kola. Je toho teď spoustu a já nevím s čím se dřív nervovat/na co se dřív těšit....

narozeninových cet

24. července 2012 v 7:30 | Gooverka

Je to tak. Každý rok to vždycky přijde, a pro mě je tím dnem dnešek - tedy čtyřiadvacátý červenec. Přesně před dvaceti lety jsem se totiž narodila. Myslím si, že spíš to bude takový dojemnější den pro moji mamku, protože máma je přece ta hlavní, která má na tom všem zásluhu. A všechno to, čím jsem si za těch dvacet let prošla a zvládla to, je také především díky rodičům. Doufám, že si dnešní den užijí u moře, sice beze mě, ale v dobré náladě. Určitě to není nějaký výraznější skok, nějaká výraznější změna uvnitř. Cítím se pořád stejně, i když ty dva roky od osmnáctin utekly strašně rychle, a ta změna mé osoby je asi více než patrná.
Dnešek si prostě užiju co to půjde. Jako vždycky, budu mít slavnostní náladu, budu nadšená, že si na mě někdo vzpomněl a napsal mi. Dnešní den je jenom můj a nikdo mi ho nezkazí. S rodinou budou oslavy dvě - jedna v neděli a druhá až v půce srpna, protože skoro celá naše rodina slaví kulatá jubilea (bratránek deset, já dvacet, brácha třicet, strejda čtyřicet, taťka padesát, babička sedmdesát - a to si fakt nevýmýšlím :-D). Sice jsme v rozmezí několika měsíců, ale i tak je to pecka. Žádnou velkou párty jako minulý rok nechystám.

Někdo z vás si na mě třeba i vzpomene (s někým z blogu už se znám třeba přes pět let, takže známe své dny narozenin). Nepíšu článek kvůli tomu, abych se dočkala mnoha komentářů, ale spíše proto, aby na mém blogu žádné moje narozeniny nechyběly, a abych si za pár let s úsměvem měla co číst.

nesnesitelná lehkost (bytí)

11. července 2012 v 13:43 | Gooverka
Pro můj momentální duševní stav se snad rubrika TY LEPŠÍ ČASY ani nehodí. Dost málo totiž vystihuje, jak se mám. Všechno do sebe konečně zapadlo tak, jak to má ideálně být, a já se po dlouhé době cítím strašně šťastná.

Vím, že se někomu budou věci které mě dělají šťastnou zdát malicherné, mě ale nikoliv. Začnu tím, že s mužem slavíme za pár dní čtyřleté výročí. Není lehké být/vydržet s někým tak dlouho, a já po tom všem vím, že jsem schopna dlouhodobého vztahu bez podvádění a lhaní.
Další věcí, která mě dělá neskonale šťasnou je moje "práce". Nikdy by mě ani na vteřinu nenapadlo, že když odpovím na nabídku práce a přijdu na pohovor, že si mě vyberou. Nikdy mě nenapadlo, že když toto bude jediná nabídka, na kterou jsem tento rok odepsala, budu mít hned práci bez dalšího hledání. Prostě štěstí, které mě od mých patnácti s brigádama nepotkalo. Nikdy jsem neměla nic dlouhodobějšího. Jenže tohle všechno se dá přejít mávnutím ruky, hlavní jsou jiné věci. První věcí je to, že moje práce není manuální, ale učím se při ní mnoho věcí, píšu články, učím se s redakčním systémem atd. Dále - můj "šéf" (tak cca o 5 let starší) mě hned první pracovní den pozval na oběd. Hned když zjistil, že jsme společní nadšenci do tenisu, v pracovní době pustil zápas Kvitové na Wimbledonu a společně se mnou ho každých 5 minut komentoval. Můžu do práce přijít kdy chci a na jak dlouho chci. Když jsem upekla buchtu, mohli se oba kluci se kterými pracuju zbláznit, takže si dokážete představit, že atmosféra je více než přátelská. A teď si představte, pracovat v tomhle prostředí. Skoro žádný stres, když něco nevím, ihned mi někdo poradí. Za každou dobře udělanou věc/článek/úkol mě šéf pochválí, protože jsem prý schopná a rychle se učím nové věci. Dokonce mi dal na starost i grafické věci na jedněch webových stránkách, protože nikdo jiný se s tím tak rychle a efektivně nenaučil jako já. Dále mi byla nabídnuta tato práce dlouhodobě, i v rámci školního roku, a navíc z domova, takže moje radost je prostě neutuchající. Jenom čekám, kdy v tom bude nějaký háček, kdy se něco pokazí.
Co dalšího mě zrovna teď dělá šťastnou? Je to dostatek volného času na všechny činnosti, které jsem zanedbávala. Za první týden prázdnin jsem přečetla jednu knížku a už jsem v půlce druhé. Konečně jsem vyházela staré věci ze svého pokoje a ten se zase leskne čistotou. Byla jsem za 14 dní nespočetněkrát nakupovat a koupila si věci, které jsem už dávno potřebovala. Každý týden se vidím s těmi svými nejlepšími, popíjíme a užíváme si léta. Neskonale šťastnou mě udělalo také to, že mi včera přišla má vlastní čtečka, kterou už teď nesmírně miluji.
No prostě je všechno naprosto úžasné. Doufám, že si také užíváte léta, nemyslíte na školní povinnosti a trochu se odreágováváte.

Nejlepší filmy roku 2011 (pokračování) a 2012

4. července 2012 v 14:58 | Gooverka |  FILMY, KNÍŽKY
V září minulého roku jsem na blogu zveřejnila článek, který byl na téma filmy, které se mi v roce 2011 líbily nejvíce. Teď jsem se však rozhodla, že udělám pokračování. Jestli si pamatujete, skončila jsem u srpna 2011. Tento článek je jedním z těch, které mají každý den vysokou návštěvnost. Tak třeba se to povede i u pokračování. V roce 2012 jsem však neměla tolik času na filmy, takže tento výběr bude možná trochu chudší, než byl ten minulý. Zase sem ale přidám i ty filmy, které mě ale třeba nenadchly nebo hodně zklamaly. Chci už jenom zdůraznit, že tenhle žebříček je hodně subjektivní, a také závisí na tom, že jsem spoustu dobrých filmů neviděla. Napište mi do komentářů nějaký váš oblíbený film z tohoto období, který bych neměla vynechat.

ZÁŘÍ
Alois Nebel
Na jedné straně hodně kritiky, na té druhé mnoho cen. Dost rozporuplný film. Mě se na něm samozřejmě nejvíc líbilo to zpracování, ze kterého vám běhal mráz po zádech (hlavně teda v kině). Ten příběh je také silný, ale byl docela v pozadí celého filmu, který byl hlavně o tom provedení. Pochází z něj také jedna z nejlepších vánočních písní, kterou zná určitě celá republika (Váša Neckářů se svou Půlnoční). Nejlepší je, když ten komix znáte dopředu, víte o tom příběhu, a až pak jdete do kina. To je pak totiž pecka. Když ho tolik neznáte, může se stát, že příběh poprvé nepochopíte (jako já), a musíte si ho pustit ještě jednou (což také není špatné, protože o tom musíte přemýšlet).
Kamarád taky rád: Friends with Benefits
Super oddechovka, hlavně díky dvěma hlavním představitelům, které mám hodně ráda. Jeden z těch filmů, který neurazí, vy se u něj zasmějete, ale dopředu víte, jak to celé dopadne.
* Jedno velké zklamání v podobě filmu Půlnoc v Paříži. Vím, že se spoustě lidem se hrozně líbí, protože je fakt, že herci jsou super i prostředí je super, ale nic víc. Ten příběh mě absolutně nenadchnul a chvílema se mi to celé zdálo i hodně trapné. Ale to je jen můj názor, protože vím, že Allen umí daleko víc.