Červen 2012

konečně prázdniny

28. června 2012 v 17:55 | Gooverka
Sedím ve svém čerstvě uklizeném pokoji, s velkou sklenicí frappé a právě nalakovanýma nehtama. Dnes mi začne tříměsíční pohoda. Ano, čtete správně, zkouškové a zároveň první rok na vysoké škole je úspěšně za mnou.
Poslední 4 dny utekly jako voda. Od rána do večera jsem se stresovala učením na poslední zkoušku. Tento stres jsem samozřejmě prokládala čučením na fotbal a tenis. Jeníka jsem k sobě pustila jen na 20 minut, a ke konci nasadila vražedné tempo. Jak jsem psala v minulém článku, zaskočila mě moje lenost, protože jsem dělala předmět, který přede mnou nezvládlo alespoń 10 lidí z už tak malé třídy. Ale ani to se mnou nehnulo a já to všechno začala brát vážně až dva dny před termínem. V mozku mi běhala taková sebeklamající smyčka, že dvacáté století české literatury přece ještě znám ze střední, takže není nutné se jím dopodrobna zabývat. Soustředila jsem se na století devatenácté, z pohledu české literatury je to látka samozřejmě nejdůležitější. Když přišel den D, nechtěla jsem nic jiného, než to mít za sebou, ať bude výsledek jakýkoliv. Na řadu jsem šla jako první (jako skoro vždycky) a vytáhla si otázky, které byly v danou chvíli jedny z nejhorších. Vtipné bylo, že jsem od všech slýchala jen to, jak jsou rádi, že si vytáhli přesně to, co chtělí. Nakonec jsem usoudila, že baroko a Komenského zvládnu, Němcovou a Havlíčka Borovského taky (hlavně super záminka mluvit o Kutné Hoře), ale naprosto mě polil mráz, když jsem si vytáhla 20. století. Jediné, co jsem totiž nechtěla, byla poezie od 70 let dodnes. Nakonec jsme se o dvacátém století skoro nebavili, takže jsem stihla vyjmenovat něco málo, úspěšně si vzpomněla na doktorovy oblíbence Plastic People, a 20 minut ústní zkoušky bylo u konce. Od našeho skvělého učitele mi bylo vytknuto jen to, že když něco nevím, nemám se to snažit zakecat, ale přiznat se, protože mi za malou nevědomost uši neutrhne. Nevzpomněla jsem si totiž dopodrobna na korespondenci Němcové a kecala nesmysly. Pak mi zapsal do indexu jedničku a s jistě dobře míněným politováním uznal, že žádné větší chyby nenašel. V mém indexu viděl i trojku z angličtiny, takže mi nejdřív vynadal, ale když jsem mu vysvětlila, že jde o nejvyšší úroveň angličtiny, jaké lze na vysoké škole dosáhnout, tak se usmál a pochválil mě. Tím pro mě ale všechno nekončilo, protože moje nejlepší kamarádka zrovna seděla na potítku a připravovala se na své otázky. Velká úleva ze mě opadla až tehdy, když vylezla s dvojkou, když jsme si plácly a zaradovaly se, že prázdniny začínají.
Celá tahle story se neobešla bez nakupování, které jenom zvýšilo naši už tak dobrou náladu. Dneska jsme ještě k tomu odevzdaly index, zařídily si věci okolo školy a předaly byt. Dnes mi tudíž začínají prázdniny se vším všudy.
Co se týče brigády, nemohla jsem tomu uvěřit, ale vybrali si mě. V pondělí nastupuju a docela se i začínám těšit. Bude to vždy jen na pár dní v týdnu a jen na několik hodin, takže se nepředřu. Jde mi samozřejmě o peníze, ale to hlavní je, že nebudu celé prázdniny jen sedět na zadku a nudit se.
Na blog teď budu mít více času, takže plánuji přidávat články minimálně jednou za týden. Těším se i na ty vaše a přeju vám krásný a slunečný začátek prázdnin.

ve velké rychlosti

22. června 2012 v 15:33 | Gooverka

Musím psát v odrážkách, protože na normální článek se v této chvíli nevzmůžu....
* Chorvatsko jedním slovem skvělé. Moře teplé, velké vlny, na pláži nikdo, slunce svítilo, já se opálila. Na druhou stranu velké hádky s Jeníkem, velké sblížení se s celou jeho rodinou, možná také uvědomění si nových skutečností v našem vztahu (aneb 4 roky s někým vám brzo přeroste přes hlavu). Akorát jsem si uvědomila, že cesty autem přes noc už nesnáším tak dobře jako v minulosti, a že se jim budu vyhýbat.
* Otrava jídlem. Grilovali jsme mořské plody a ryby, Goov plácala dohromady sladké a slané. Málo pila. Výsledkem jsou přetrvávající střevní potíže, tuna prášků a dva dny po příjezdu neustálé ležení a spaní. Teď už jsem naštěstí snad OK.
* Dva dny po přijezdu také jedna zkouška, úspěšně zvládnuta za jedna i při neustálé chuti zvracet a nadměrnému pocení. To vše následováno koupí kabelky na nervy (když už nemůžu sladkosti, kafe a vlastně skoro nic).
* Pohovor ve vedlejším městě ohledně brigády (velká náhoda, práce hlavou - něco s marketingem, a slušný výdělek), mladí a chytří lidé, absolventi z Pardubic, nabídka práce suprová. Teď už jen, aby si mě z těch deseti uchazečů vybrali (takže asi ne).
* Nutné vystěhování se z Perníkovského bytu (aneb příští rok buď kolej, dojíždění nebo nějaká jiná alternativa). Tečka
* Za 5 dní nejtěžší zkouška ze státnicového a vůbec nejdůležitějšího předmětu (Česká literatura) a já se začínám učit až dnes. (Absolutně nevím, kde se ve mě bere ta drzost a lenost)
* Zjistila jsem (už podruhé), že mám dát na své intuice před zkouškou. I když se mi každý diví, že se den před zkouškou nestresuju, že ráno brzo nevstávám a neopakuji si látku až do omrzení, mám vždy vnitřní pocit, že už nemusím. A ten byl zatím vždy správný.
* Nesmírně se těším na Wimbledon, minulý rok touto dobou jsem poprvé naplno začala žít tenisem.
* Nehorázně mě na dovolené potěšilo, když mi Jeníkův taťka i strejda řekli, že jsem jediná holka, se kterou se dá mluvit o jakémkoliv sportu. Dokonce mi řekli, že toho vím více než oni.

Doufám, že se máte fajnově, užíváte si sluníčka (já si ho už užila až až) a vymýšlíte skvělé plány na prázdniny...

konečně víkend

2. června 2012 v 16:27 | Gooverka

Ani nevíte, jak jsem se těšila, až bude tento týden za mnou.

Chtěla jsem ve škole zamakat a před odjezdem do Chorvatska mít většinu zkoušek za sebou. Podařilo se. Z 11 zkoušek mi zbývají ještě dvě, ale samozřejmě ty nejtěžší. Ve třech týdnech jsem tedy zvládla maximum. Tento týden jsem dokonce měla v jeden den dvě ústní zkoušky, o dva dny později další zápočtový test. Je nutné říct, že hodně z těch zkoušek/zápočtů bylo výsledkem celosemestrové práce. Na rétoriku jsem musela mít za semestr několik projevů, na dějiny střední evropy jsem psala tři testy, na tvůrčí psaní jsem vymýšlela básničky a na PR jsem musela udělat svou kampaň. Nejde tedy o to, že bych tolik věcí stihla za ty tři týdny, ale byl to výsledek celosemestrového snažení a pravidelného chození na předměty. Nic jsem však nedostala zadarmo. Mé známky jsou zatím skvělé (i když koho to zajímá, hlavní jsou kredity).
Tento víkend je pro mě jedním velkým odpočinkem. Jeník mě rozmazluje, dokonce mi včera uvařil večeři a namasíroval záda. Přesně za týden se budu válet po jeho boku v Chorvatsku, budu se opalovat a na chvíli snad zapomenu na celý vysokoškolský kolotoč. Ani nevíte jak se těším. Válet se u moře jsem byla naposledy na základce, takže si sami dokážete spočítat, že to nějaký pátek už bude.
Nic jiného se v mém životě neděje. Prázdiny mám teoreticky už teď (to znamená žádné vstávání do školy, žádné sezení v lavici). Brigádu žádnou nemám, a nevěřím, že bych nějakou sehnala. Nejvíc se těším na Sázava fest, letos budeme slavit pátou účast. Těším se i na své dvacáté narozeniny.
Můj první článek v "novinách" je prý na světě, ale zatím jsem ho ještě neviděla/nečetla. Jinak chci pogratulovat všem maturantům, snad jste to všichni zvládli v pohodě (btw: Infary je šprtna). Od té doby co jsem maturovala, se mě nikdo na mé známky nezeptal. Takže jestli se na vašem maturitním vysvědčení objeví nějaká čtyrka, berte to v pohodě a s rezervou.
Chystám se udělat balící článek na dovolenou. (Však to znáte, fotky toho co si vezmu s sebou a co mi nesmí chybět). Ale nevím, jestli by vás to zajímalo. Takže....?