Březen 2012

Jak o Goov zakopla naděje

30. března 2012 v 18:53 | Gooverka

Někdy mám pocit, že se celý můj svět hroutí. Mám pocit, že nic nestíhám, že furt jenom ležím a nadávám, jak nestíhám, a to všechno dokola. Někdy se mi zdá, že můj vztah s milým po skoro 4 letech postrádá význam. Nejradši bych se sbalila a odjela pryč. Někdy se mi zdá, že bych vůbec neměla studovat, ale měla jít dělat někam za kasu a už si prostě jenom vydělávat.... Pak si ale koupím své vysněné boty a je mi zase líp. :)) Pak si také uvědomím, že vysoká utíká strašně rychle, že už je to skoro rok kdy jsem maturovala, a všechno je rázem lepší.
Teď to vypadá, že mám nějakou naději vážně psát pro noviny/vesnický plátek/nezajímavý měsíčník/nazývejte to jak chcete. Jedna vesnice si prostě vede své noviny, a "šéfredaktorka" je mamčina nejlepší kamarádka.

Dobře, tohle všechno bylo o ničem, teď přejdu k tomu hlavnímu.

Nejen, že mě to donutí opravdu něco začít psát a někam přispívat, ale hlavně naše městské noviny si z tohoto vesnického plátku často berou články a vydávají je také - když se jim líbí. Třeba se stane zázrak a mého spisovatelského střeva si někdo všimne. A teď ta nepříjemná otázka - umím vlastně psát?
S tím souvisí další, velice milá věc, spojená s mým taťkou. Do asi mých 14 let jsem si s ním prostě nerozuměla, dělala jsem podle něj vše špatně, ale já mu život také neulehčovala. Zlomilo se to však s řidičákem a s výběrem vysoké školy. Nikdo mi v ničem nikdy nevěřil jako on. Všemožně mě podporoval. Zaplatil mi i kurzy, a když jsem se na vysněnou školu nedostala, nebyl naštvaný. Nebyl ani zklamaný, věřil, že si stejně půjdu za svým cílem - i když není tak záslužný jako zachraňování životů. Nebyl ale spokojený s mým rádoby literárním oborem, ani moc nevěděl, co vlastně na vysoké studuju. Všem tvrdil, že nějaké blbiny jako psychologie atd (i když žádné takové předměty nemám :D). Vše se zlomilo s nabídkou psát pro již zmiňovaný měsíčník. Opět mi začal věřit, vybíral ze všech mých prací, co bych tak asi mohla publikovat, a já od něj znovu cítím tu velkou podporu. On ani mamka nikdy nebrali to, že se chci stát novinářkou. Vždycky si mysleli, že je to jen můj dětský sen, který přejde. Nehorázně mě však potěšilo něco, co mamka řekla, když jsem jí nedávno dávala přečíst nějaké práce do školy (ať už to byla semestrální práce nebo úvaha). I když tam bylo mnoho stylistických chyb, řekla mi, že to má hlavu a patu, a že se umím hezky vyjadřovat. Nic mě nezahřeje u srdce víc, než když mi jeden z rodičů tohle řekne.
S blogem je to ale jiné, píšu sem články rychle, slovosled nekontroluji a vyjadřuji se v sáhodlouhých nesmyslných souvětích. Čárky mi budou dělat problém vždycky a správné tvary slov také. Ale umím to o dost lépe, věřte mi.
Strašně ráda bych psala intelektuální články, s takovým obsahem, který by vás bavil. Bohužel to neumím. Umím jen plácat o škole a o blbých maličkostech. Nějak ten vyšší smysl postrádám. Proto velká poklona patří všem, kteří tento blog ještě neopustili, a mé plácání je baví.

laková mánie

24. března 2012 v 18:34 | Gooverka |  MÓDA, STYL
Neřadím se mezi typicky hubené krásky, za kterými se hned každý otočí, a tak si to snažím kompenzovat nějak jinak. Za poslední 3 roky jsem měla maximálně dvě období, kdy jsem na nehtech neměla lak, ale jinak? Obrázek mluví za vše. Vždycky si pro radost své nehty vyfotím a za půl roku se mi jich v počítači nakupila pěkná sbírka. Tohle je ochutnávka těch nejhezčích a nejbarevnějších. Dost často mi mé kamarádky chválí nehty (ne že bych je měla nějak extra upravené nebo kvalitní), ale hlavně díky lakům. Za týden jsem běžně vystřídala tak tři barvy, ale s vysokou školou není nějak čas, takže mám maximálně dvě barvy za týden. Myslím, že je to super doplněk, se kterým si vás spousta lidí všimne. Alespoň já si všímám holek, které nehty nalakované mají. Miluju různé variace na červnou barvu a jsem typická tím, že svůj lak ke svému oblečení vůbec nekombinuju. Nedělá mi problém jít v růžové mikině s červenými nehty. Má momentální barva je ta modrá, úplně dole vlevo.
Jak si můžete všimnout, mám ráda i různé techniky. Dost mě baví tygrované nehty, ale poslední dobou se mi je nepodaří na nehet vůbec vytvořit, asi mi dosloužila tiskátka.
Vím, že je to dost nudný a o ničem článek, ale chci mít alespoň pocit, že na vás nekašlu úplně. Svěřte se mi do komentářů - jakou barvu nosíte nejčastěji? A jste stejně posedlí jako já? (mám cca 50 laků). V poslední době mě lákají také gelové nehty, jaký na ně máte názor?

nestíhací článek

16. března 2012 v 20:41 | Gooverka
I když brutálně nestíhám, dávám tento článek do rubriky Ty lepší časy. Ani ta miliarda věcí, která mě v následujiích měsících čeká, mě dneska neodradila od užívání si nádherného slunečného dne. Přišla jsem na to, že s nádherným jarním počasím jde všechno lépe. Jsem nadšená, že si můžu na sebe vzít svou plyšovou vestičku, dát si letecké brýle a užívat si slunečních paprsků. A dobrý pocit přetrvává, i když vlaky mají jako vždy zpoždění, nebo když se po sté za den pohádám s Jeníkem.
Můj dobrý pocit neruší ani pocit, že i když jsem doma, svůj pokoj tento víkend neuvidím. Máme tu díky mamčinýmu školnímu projektu ubytovanou Dánku, no a někde spát ten týden musí. Takže já jsem si udělala útočiště v obýváku a budu si celý večer číst.
Tento týden byl náročný, i když zkouškové je v nedohlednu. Píšu totiž průběžné testy z jednoho předmětu, a tento týden jeden byl. Také jsem si přihlásila test z angličtiny (ano, dobrovolně!), a i když jsem nedoufala, že se to povede, a já budu mít hned takhle z kraje semestru 4 kredity, zvládla jsem to. Také jsem dostala velice lákavou nabídku, jet s Jeníkem v červnu do Chorvatska. Která ženská by odmítla jet se svým přítelem na týden k moři. Takže asi obětuji jeden týden zkouškového a pojedu. Ráda bych na blog přispívala více ale ve všední dny nemám čas absolutně na nic. Radši si pustím tenis, než abych psala nějaký nic neříkající články na blog. Tento fakt mám asi podobný s ostatními blogerkami, které vysoká škola vyčerpává. Proto jsme se s jednou z nich dohodly a uděláme dvojitý rozhovor, takže se určitě máte na co těšít. Třeba se dozvíte něco nového.
Nějak mi dochází, jak ten semestr strašně ubíhá. Nemluvím o víkendu, ten uběhne vždycky strašně rychle, že si ani nestačím oddechnout, a už jsem zpátky v Perníkově. Nicméně, tento týden završil první měsíc letního semestru. Kdybych ho měla zhodnotit, je daleko lepší než ten zimní. Mám zajímavější předměty a celkově je všechno lepší - už jsem si na nový režim zvykla.

chci/potřebuji - Spring 2012

3. března 2012 v 14:57 | Gooverka |  MÓDA, STYL
Jsem zpět se seznamem 6ti věcí, které bych si chtěla pořídit na nadcházející jaro. Dáme se do toho!

1. Strašně dlouho jsem chtěla takové to triko s netopýřími rukávy. Takové rozšířené rukávy mi totiž sluší. Radost jsem si udělala tento týden a podobné černobílé triko jsem si pořídila v NY. Těším se na jaro, až ho budu moct nosit jen s džínama nebo šortkama.
2. Barevné kalhoty jsou hitem letošního jara a já na ně koukám snad už měsíc. Jelikož teď ale řeším to, jak sehnat pořádné džíny, do kterých bych se VEŠLA, myšlení na barevné jde stranou. Prošla jsem celé Pardubice, všechny obchody, a džíny prostě nemám (a na cenu jsem už postupem času vůbec nekoukala, bylo mi to jedno, hlavně prostě nějaké sehnat). Hold prostě začínám hubnout, protože hezké džíny na má tlustá stehna prostě nejdou sehnat! :D
3. Koženou bundu jsem do této rubriky dávala už na podzim, ale stejně ji ještě pořád nemám. Tento týden jsem si zkoušela krásnou hnědou, nebyla ani drahá, ale neseděla mi, takže si na ni ještě budu muset počkat.
4. Klobouk je spíše letní záležitost, ale to mi nevadí. Nějaký podobný prostě chci mít.
5. Na béžové sako taky už koukám dost dlouho, a určitě bych si nejméně tři už vybrala, ale cena mi to nedovolila. Nejhezčí jsem zatím viděla v HM, ale 999 kč za něj asi fakt nedám - to už si radši koupím tu koženou bundu. Počkám si ještě na nějaké levnější. :))
6. Poslední věcí, po které toužím, je košile. Líbila by se mi přesně taková modrá, ale není to podmínka. Košili mám jednu, ale nenosím ji samotnou, vždy pod ní mám ještě triko.