Leden 2012

Milé povídání

26. ledna 2012 v 18:29 | Gooverka

Jsem strašně moc ráda, že se vám knížka K moři tak líbila (nejenom vlivem mého popisu). Musím říct, že se mi vyplatila v mnoha ohledech - ale hlavně u zkoušky. Doktorovi se líbilo, jak jsem to tam rozebrala, jak jsem nad tím přemýšlela, takže má konečná známka z jedné ze dvou nejtěžších zkoušek je za dvě. Jsem ráda, že jsem tu knihu mohla takhle využít, a že mi dopomohla k vytoužené zkoušce. Světe div se, za deset dní mě čeká poslední, ale za to asi ta nejhorší - dějiny umění. Nejde o ten předmět - ten já zbožňuju - ale o docenta, kterého na něj mám. Vypráví velice nezáživně, zápisy z přednášek mám nejméně každý na 3 stránky ve wordu, a chce vše znát do nejmenších detailů. Vyhazuje lidi na potkání, a dost záleží na jeho náladě. Budu se snažit se to naučit perfektně (jako vždycky), ale nebude mě mrzet, když to nedám. Dám si tento předmět příští rok, s někým jiným (čtěte lepším). První semestr mám tedy už skoro za sebou (vypadá to na 27 kreditů - bez dějin). Je jasné, proč jsem se vám neozývala. Prostě nebyla nálada, čas byl. Tak nějak jsem si uvědomila, že takové stresy mě čekají ještě minimálně pětkrát za 3 roky a nějak mě to nepotěšilo :D.
Nic jiného se v mém životě ani neděje. Začala sezona plesů, takže jsem si musela koupit nové šaty (čtěte a dalších milion zbytečností, které jsem prostě potřebovala). Doma i s Jeníkem vše při starém. Těším se na vytoužené volno, které mi začne hned po dějinách, a bude dlouhé asi přes dva týdny. Doufám, že se mnou prožíváte i to, že Kvitová teď vypadla na Australian open (fňuk). Já se jdu vrátit k nacpávání se vším možným, čučení na seriály a čtení si všech časopisů, které jsem za tento měsíc nestíhala vůbec ani otevřít. Přeju všem vysokoškolákům pevný nervy, štěstí a hlavně taky nějaké to volno :))))

K moři - Petra Soukupová

13. ledna 2012 v 19:12 | Gooverka |  FILMY, KNÍŽKY
Poprvé jsem o této relativně mladé české spisovatelce slyšela před pár lety, v souvislosti s show Jana Krause, které se účastnila. Přišla mi velice zajímavá, témata o kterých psala taktéž, a několik ocenění, která získala, tomu jen přidala. Půjčila jsem si její v té době novou knihu Zmizet, ale nezačala jsem ji číst - asi nebyl čas. Podruhé jsem o ní slyšela před pár měsíci, v hodině tvůrčího psaní. Její styl je natolik jiný (čti strohý, bez přímé řeči, jednoduchý), že jsme se jím zabývali v hodině. Četli jsme i ukázku z její první knihy K moři, a ta mě natolik zaujala, že jsem si ji vybrala jako beletrii na zkoušku. Také kvůli tomu, že mám zkoušku u doktora, kterého mám i na tvůrčí psaní, ale hlavně proto, že se o ní snad dá báječně mluvit.
Jednoduše, tato kniha zachycuje život jedné rodiny, charakterizuje vám člena po členovi, jeho strasti (dobré stránky jeho/jejího života jen málo), a na konci i to, jak dopadl. Rozhodně nečekejte nic odvázaného, ale knihu jsem přečetla jedním dechem za pár hodin. Je to dost depresivní kniha - upozorňuji předem - ale ne depresivní takovým způsobem, že byste kvůli ní nemohli spát. Jmenuje se K moři, protože prostředek knihy je o tom, jak skoro celá rodině jede spolu prvně k moři. Najdete tu všechno, co se lidských vztahů týče - alkoholismus, drogy, rozvod, domácí násilí, smrt v autě, nešťastné lásky, problémy s váhou, nemoci, prostě všechny problémy. Na konci knihy jste rádi, za svou rodinu, za ty malichernosti, o kterých se hádate. Soukupová vám ukáže rodinu, kterou ale nemusíte hledat dlouho, protože v každé rodině je takových problémů víc. A když se to sejde všechno najednou? Přesvědčte se sami.
Ještě něco bych chtěla dodat. Kompozice knihy je také dost neobvyklá. Dozvídáte se nejmenší detaily i o např. kamarádech jednoho ze členů, ale jen takové detaily, které jsou pro příběh důležité. Kniha má tři hlavní části, ale každá část má asi milion podkapitol, které jsou buď nazvané podle členů rodiny, podle toho co v danou chvíli dělají, ale i podle dní v týdnu atd.
Kromě Svěrákových povídek, které mě nadchly tak, že z toho nebudu ještě dlouho spát, je tohle druhá kniha, kterou si hodně oblíbím do budoucna. Chci si od Petry půjčit všechny knížky co napsala - jako první Zmizet.

zkouškové, vztahy a tenis

7. ledna 2012 v 19:59 | Gooverka |  NENÁPADNÉ NÁLADY

Tak už je to tady. Jako správná vysokoškolačka jsem vstoupila do zkouškového období. Musím říct, že mi zatím všechno suprově vychází. Práce z tvůrčího psaní odevzdána - 3 kredity, angličtina na maturitní úrovni napsána - 4 kredity a jedna mínus k tomu, zápočet z teorie literatury napsán napoprvé (naučte se přes sto pojmů a pak pište ze šesti). Bilance předešlého týdne je více než slibná. Ale stejně mě ještě čeká to nejhorší. Před sebou mám napsání semestrální práce, dvě ústní zkoušky a dva testy. Příští týden mám jeden test, a to je snad vše, budu se celý týden doma připravovat na to všechno nadcházející. Vím, že většinu asi takové kecy nezajímají, ale stejně, až se na tento článek za rok podívám, třeba se budu usmívat a připomínat si všechno to stresování.
Více než kdy jindy teď přemýšlím o vztazích. Co jsme se s Jeníkem sestěhovali, nic není jako dřív. Připadám si jak žena v domácnosti, furt po něm něco uklízím a tak dál. Myslela jsem si, že všechno bude daleko lepší, ale zkuste si to, žijte s flegmatickym beranem. Ještě ho pořád sice zbožňuju, ale tak nějak mi dochází, že nejenom on, ale kdokoliv kdo třeba přijde po něm, to se mnou v jedné místnosti nebude mít lehké. Žít s někým koho milujete je to nejtěžší. Něco jiného možná je, kdybychom spolu bydleli úplně sami, ale to nepřichází v úvahu. Za týden to bude tři a půl roku co jsme spolu, připadá mi to jako věčnost. Jak jsem už psala, pořád teď přemýšlím o vztazích, jaké by to bylo, kdybych měla někoho jiného. Kdyby nebyl beran, kdyby se mnou chodil na všechny plesy atd atd. Přemýšlet můžu, ale stejně tím nic nevyřeším. Spíš to poslední půlrok už asi není o tý vášní a zamilovanosti. Pořád si začínám víc a víc uvědomovat, jak to bylo úžasný, vidět se s ním dvakrát týdně, všechno bylo kouzelný. Ale teď už jsme v opravdovém vztahu, kdy se spolu lidé hádají o každé pitomé maličkosti. Vím, že za většinu hádek můžu já, mám někdy i dost špatnou náladu, ale on to svým chováním nezlehčuje. Uvidím, jak se to všechno vyvine do budoucna, jestli ten další půlrok bude třeba lepší, jestli jestli jestli ... Chtěla bych, abyste si vážily svých mužů, kteří vás nosí na rukou, byť je vidíte jednou týdně. Všechno tohle přestane jak mávnutím kouzelného proutku a přijde hrozně moc krutá realita - ve většině případech. Najednou uvidíte všechny jeho chyby v jasném světle, a jestli jste povahově jako já, lev, budete ho chtít co nejdříve všemi možnými prostředky změnit. Ale nepůjde to - zákonitě...
Teď trochu z jiného soudku. Doufám, že víte, že jsem tenisový nadšenec. Žeru všechny zápasy kde se objeví Berdych nebo Kvitová, a dost je prožívám. Zrovna dneska vyhráli Hopman cup, což je naprosto úžasný, na to, že nová sezona začala před sedmi dny. Hrozně bych se chtěla k tenisu vrátit - hrála jsem ho do 14 let závodně, tak doufám, že se mi podaří se nacpat na tenis ve škole. Ráda bych, aby se o tenis začalo zajímat víc lidí, protože hokej a fotbal zná snad každý a všichni vědí o tom, co kdo v tomhle sportu dokázal. Hrozně moc mě mrzí, když někdo neví co Kvitová za minulou sezonu dokázala a co ještě dokázat může. To samý u Berdycha. Vím, že to hrozně moc lidí nezajímá, ale její úspěchy jsou srovnatelné i s těmi hokejovými. Navíc je na všechno sama. Vyhrát Wimbledon (nejprestižnější turnaj), pak další trunaj, kde je osm nejlepších tenistek světa a zakončit to vítězstvím pro Českou republiku v ženských týmech, tomu říkám něco. Není divu, že s přehledem vyhrála Sportovce ČR a v anketě Sortovec světa byla na čtvrtém místě.
(JO, tady už přestávám, jenom to prostě fakt prožívám, tak to alespoň chvíli prožívejte se mnou, DĚKUJU :D)

legrácka aneb goov trochu jinak

3. ledna 2012 v 20:45 | Gooverka
Vím, že nemusíte každý den vidět můj xicht, ale tahle fotka se podle mě povedla. Je hodně přesvícená, protože byla focená pod lampičkou a ještě k tomu z webkamery. Rozhodně nemám tak bezchybnou pleť (jen to světlo a hlavně make-up udělali své). Linky na horní víčka jsem zkoušela podruhé v životě, dost se mi na druhý pokus povedly. No a retro brýle od vánoc už znáte. Je to za poslední rok asi druhá fotka, kde se sama sobě fakt líbím :))))