Říjen 2011

Projekt? Aneb Gooverka a Pistácie točí ...

26. října 2011 v 18:35 | Gooverka

Přemýšlela jsem, jak by se dal oživit můj blog, který pomalu ale jistě skomírá. A pak mě to napadlo….
Nechtěla jsem do toho jít sama, a tak jsem poprosila mou milovanou Pistácii, aby do toho šla se mnou. A ta souhlasila. Chci, abyste mi sem napsali, jestli o to máte zájem, protože dělat to jen kvůli dvěma lidem, asi nebudeme.
Takže o co se jedná? Natočíme náš vysokoškolský život. Tak jak to u nás prostě probíhá. Nebude to nic světoborného, ale určitě lepší než normální den na střední. Natočíme vám naše rána, prostory školy a určitě budou i nějaký vtípky. Prostě abyste nás viděli, slyšeli naše kecy atd. Bude mi trvat, než to sestříhám, přidám hudbu a tak dál, ale příští víkend by se to tu už mohlo objevit. Ale jen pod jednou podmínkou - jestli vám to nepřijde trapné a opravdu se na to budete těšit.
Napadlo mě to už dávno, ale den na střední škole určitě není tak zajímavý jako tady, takže s tím přicházím až teď.
Napište mi určitě komentáře, jaký na to máte názor a ať je cítit alespoň nějaká podpora. :))))

študákův těžký osud

20. října 2011 v 20:24 | Gooverka |  NENÁPADNÉ NÁLADY

Je hezký, jak se ve mně postupem týdne střídají pocity ohledně školy. Nadšení už opadlo, já zjištuji, jaké přeměty jsou docela nudné, které mě naopak baví, a jak to všechno bude v lednu, při zkouškovém. Nejkrásnější je číst vaše blogy, hlavně blogy maturantek (kterých mám v seznamu oblíbených víc než dost). Před rokem touhle dobou jsem byla přesně jako vy vyděšená z maturity, z toho, že jsem na to byla poměrně sama a hlavně z toho, že jsem absolutně nevěděla jak to bude vypadat. Teď se těm pocitům jenom směju, strašně ráda bych se do toho období vrátila. Nebylo to tak zlé.
Co tím vším chci říct je, že si začínám uvědomovat, jak to na střední vlastně bylo parádní. Skoro žádná zodpovědnost, večer jsem přišla domů, všechno bylo tak nějak v pořádku. Na vysokou jsem se těšila a jsem ráda, že na ní jsem, ALE .... Vážně, kdo to nezažil, neví o čem mluví. Není to tak, že byste jako normálně na střední přišli do třídy a profesor měl nějaký organizovaný výklad, to vůbec. Docent či doktor vám prostě bez přestávky hodinu a půl povídá o něčem, o čem jste v první řadě ani nepochopili, co znamená. Neříká vám, napište si tohle a tamto... vy prostě musíte odhadnout tu věc, která se vám bude hodit. Říká se, že 60 procent učiva na vysoké je samostudium, a jelikož nám pořád chybí náš hlavní přednášející, pro náš obor to znamená spíše 80 procent samostudia. A začíná to být vyčerpávající.
Další věc, kterou chci zmínit je, že se každý čtvrtek nehorázně těším domů. Těším se na svou rodinu, která je stejně jako já vyplesklá ze všeho, o čem mluvím. Těším se na svůj pokoj, na svoje soukromí, na to, že se můžu naložit do vany. Je to strašně hřejivý pocit, když přijíždím domů, a až teď si uvědomuju, jak je tohle místo pro mě důležité.
Na druhou stranu, vždycky se těším i do Pardubic, vážně. Tak nějak jsem si na to naše společné soužití ve čtyřech zvykla a mám to ráda. Bydlení s Jeníkem není sranda, vážně, je to těžší než jsem si myslela, ale stejně mě během dne vždy přepadne hřejivý pocit, když ho vidím. Měla jsem poslední dobu dost špatnou náladu, takže jsem našemu vztahu asi nepřispívala, ale začíná se to všechno lepšit. Žít se svým protějškem je velká zkouška, a já netuším, jestli v ní obstojíme. Neříkej hop, dokud nepřeskočíš.
Poselstvím (cože?) tohoto článku je, abyste si vážili toho co máte, svého domova, své střední školy a připravili se na to, že přijdou daleko těžší věci. Nikdo už vás nebude vodit za ručičku, všechno si budete muset obstarat sami. Miluju to. Miluju, že jsem sama svým pánem, ale někdy (jako třeba tento týden) mě přepadají úzkosti, jestli všechen ten nápor zvládnu. Ale když to tak všechno zvážím, já jsem ta, která by to měla zvládnout především. Nemůžu říct, že mi můj život stavěl překážky, zatím jich moc nebylo, ale když mi nějakou postavil, vždy jsem jí nějak obešla, či vyřešila.
Hlavně se nesmíte bát. Musíte si věřit, že všechno co si zamanete, dokážete. Já sama moc dobře vím, že když věřím sama sobě, když věřím, že jsem pro danou věc udělala maximum, nikdy to nedopadne špatně. A tak je to se vším. To si pamatujte.

Jíst, meditovat, milovat - Elizabeth Gilbert

14. října 2011 v 19:27 | Gooverka |  FILMY, KNÍŽKY
Tuto knihu jsem četla už hrozně dlouho, buď jsem neměla čtecí náladu a nebo mě prostě tolik nenadchla - sama nevím. Ráda bych ale o ní něco napsala, protože to byl zas typ knihy, který s vámi musím prodiskutovat. Chtěla jsem si knihu přečíst, abych ji mohla porovnat s filmem, který se mi zdál být zajímavý.
Kniha se dělí na tři části, jak jste asi pochopili. Eat se odehrává v Itálii, Pray v Indii a Love v Indonésii na Bali. Základem této knihy je, že když ji čtete, chcete hrozně moc procestovat tu zemi, která je právě popisovaná. Liz, která je autorkou této knihy se rozhodla na rok cestovat, protože zažila ošklivý rozvod, který byl následován ošklivým rozchodem s dalším mužem a ona už prostě nemohla dál. První část je o tom, jak 4 měsíce bydlela v Itálii. Popisuje všechna jídla co si dala, své toulání po Římě, učení se její milované italštiny a vyrovnávání se s tou samotou. Začátek knihy se mi zdál trochu nepřehledný, protože začíná v Itálii, pak se vrací do dětství Liz a pokračuje až k rozvodu, a až následně se vrací znovu do Říma. Druhá část je o ašrámu v Indii, kam přijela na další 4 měsíce meditovat. Mohlo by se zdát, že tato část bude nejnudnější (i já jsem přeskakovala nějaké popisy budhismu), ale když se nad tím tak zamyslím, asi se mi líbila nejvíc. V této části se Liz začíná vyrovnávat se vztahy, které ukončila a začíná být šťastná. Poslední část je o Lásce na Bali. Přijela tam, protože když už jednou na Bali byla, starý šaman jí řekl, že se tam zase vrátí a prožije tam krásné 3 měsíce. V této části Liz odpočívá, začíná si trochu užívat a najde si nové přátele. A seznámí se s novým mužem. Na tuhle část jsem se těšila nejvíc, ale o to víc mně zklamala. Čekala jsem nějaké logické vyústění jejího cestování, nějakou pointu, nebo něco takového. Konec mě dost zklamal, nebudu říkat proč, ale kruh (jak já říkám) se prostě neuzavřel.

Teď bych se krátce rozepsala o filmu. Byla jsem moc hezky překvapená, protože to nebyla nějaká slátanina knihy, jako to vždycky bývá. Film prostě nebyl nejhorší. I když hodně věcí mi tam dost vadilo. Nešlo o to, že film nevystihl hloubku té knihy, to ani nemohl. Spíš šlo o věci, které dopadly jinak, než měli. To mě vytáčelo. A nejvíc mě naštvalo, že oddíl na Bali byl hrozně romantický ve filmu, v knize romantický vůbec nebyl - spíš hodně o rozumu - hlavně s tou láskou. Nejvíc se mi ale asi líbila v hlavní roli Julie, prostě mi to k ní nějak sedlo...

první vysokoškolský týden

8. října 2011 v 19:40 | Gooverka

Slíbila jsem vám článek, a i když se mi do něj moc nechce, snad oceníte moji snahu. Po prvním týdnu mám mnoho dojmů a zároveň nemám žádné, protože jsem v prostředí vysokoškoláků nová, a nevím co si mám o tom všem myslet. Nebudu to psát na dny, spíše na předměty, aby jste se pokochali tím, co všechno budu muset absolvovat. Bydlíme v centru Pardubic, chůzí je to ke škole 20-25 minut, v zimě asi budeme jezdit trolejbusem, takže to bude trvat se vším všudy nanejvýše 10 minut. Výuku máme ve třech různých budovách, přičemž sídlo naší fakulty je v tom nejvyšším paneláku. Cílem prvního týdne bylo vystrašit nás, a myslím, že se to i povedlo - možná na prvních pár dní. Teď už jsem v pohodě, vím, co všechno budu muset absolvovat a zatím se toho nebojím. ZATÍM.......

1) Teorie literatury a interpretace textu

Tento předmět je ze všech nejdůležitější, za nejvíce kreditů. Máme na něj holohlavýho potetovanýho týpka, kterej je naprosto v pohodě, takže se té zkoušky ani tak nebojím. Zatím jsme probírali takové věco kolem čtení, dostali pár úkolů (napsat o tom jaký jsem čtenář) a spíše si povídali. Bude to docela záhul, musíme za semestr přešíst 8 odborných knížek - naučit se takový ty věci co je to aliterace, metonymie atd atd a pak nás čeká ústní zkouška, složená ze 4 částí. Už tohle napoví, že je to fakt ten nejtěžší předmět.
2 a 3) Česká literatura v proměnách století a Tradice a individuální talent
Dva předměty vedené stejným člověkem, který celý měsíc nebude na fakultě, takže nám sice 4 hodiny čistého času odpadly, ale máme samostudium. Do konce října přečíst asi 8? knih (Komenský, Bridel, Mácha, Klicpera a podobný). Byla jsem připravená, že budu na týhle škole číst hodně knih, ale nenapadlo mě, že to bude až takhle těžký. Uvidíme, jakej bude ten profesor, až přijde a i když se jedná o mou milovanou literaturu, docela se bojím. Z jednoho předmětu je ústní pohovor, z druhého "jen" test. Součástí obou předmětů je samozřejmě i seminární práce.

óčko párty a první školní dny

5. října 2011 v 10:40 | Gooverka
Netřeba se zmiňovat o tom, že teď nic nestíhám. Sice jsme na bytě neměli dva dny internet, ale po dnešním dvouhodinovém vztekání už jsme připojeni. Stálo nás to hodně nervů, ale už si můžeme užívat plnohodnotný studentský život. Zkusím vám sepsat poznatky o svém prvním týdnu, ale čekejte článek nejdříve ve čtvrtek. Teďka bych vám totiž chtěla napsat krátký článek o tom, jak jsme byly s Pistácií v neděli v óčko klubu v Praze.
Dostala jsem VIP lístky na párty Brava. Samotná párty mě vůbec nezajímala, hlavní byly hvězdy, co na ní vystoupily a ten fakt, že budeme součástí VIP salonku. Ve VIP místnosti byl raut zadarmo, pití zadarmo a hlavně hvězdy, které se tam pohybovali a bavili se mezi sebou. Největší sranda byla pozorovat třináctiletý slečny, jak jsou nadšený z toho všeho kolem, jak se horlivě fotí s Harichem nebo Cristovaem, a jak jsou z toho naprosto vodvařený. V klubu jsme byly nejstarší, kromě rodičů, kteří tam přišli se svými malými ratolestmi. Ale nevadilo nám to, protože jsme se couraly po klubu, ujídaly z rautu a špitaly si různý hovadiny o těch celebritách. Nejvíce mě asi překvapila ta soudržnost mezi hvězdama ze superstar. Cristovao objímal a líbal Debbi, Harich se bavil s Bendikem a Mandrage s Rybičkama rozjížděli zábavu. Marek Ztracenej je fakt fešák, daleko hezčí než někde v televizi a to samé by se dalo říct o dalších. Televize prostě přidává a zkresluje.
Jen jsem se o této události chtěla zmínit, protože to byla poslední akce před nástupem do školy. V pondělí brzo ráno jsme přijely do Pardubic a od té doby pořád něco řešíme. Bud školu (dostaly jsme do konce září přečíst asi 15 knížek) nebo něco s bytem, a podobně......