Červenec 2011

Nadějné vyhlídky - Bridie Clark

31. července 2011 v 16:29 | Gooverka |  FILMY, KNÍŽKY
Dnešní deštivý den jsem se rozhodla věnovat knize, kterou jsem včera dočetla, a která se mi hrozně moc líbila. Je od začínající spisovatelky a já moc doufám, že ještě něco podobného napíše.
Kniha je o nakladatelce Claire, která už pátým rokem pracuje v jednom malém rodinném nakladatelství, ale souhrou náhod dostane šanci pracovat u celosvětově nejlepšího nakladatele. Je tu ale jeden malý problém - tuto společnost vede žena jménem Vivian (představte si Meryl Streep ve filmu Ďábel nosí Pradu) a vyhazovy jsou na denním pořádku. Claire se zde rozhodne vydržet rok a tato kniha je celá o tom roce. O tom jak Claire nemá čas ani na svou nejlepší přítelkyni a prakticky vůbec nemá víkendy. Tento rok ji však přinese lásku - muže o kterém snila prakticky od střední, ale jak to tak bývá, ani život s panem dokonalým nemusí být vždy perfektní. Kniha má i zvláštní rámec, protože vlastně začíná skoro na konci příběhu a retrospektivně se vrací na začátek toho hektického roku a vypráví nám všechno popořadě.
Tato kniha mi otevřela oči v té oblasti, že žurnalistika není to jediné, co se dá dělat, když milujete knihy a psaní. Těším se na vysokou, protože i v mém oboru se najde předmět jako nakladatelská a editorská práce - a kdo ví - třeba mě redigování knih chytne.
Jelikož nemám poslední dobou vůbec čtecí náladu, trvalo mi docela dlouho než jsem tuto 250ti stránkovou knihu přečetla. Ale vlivem počasí mi včera trvalo asi jen 40 minut, než jsem dočetla asi 50 stránek, které mi ke konci chyběly. Tuto knihu, jako jednu z mála doporučuju všem, kdo se zajímají o tento svět.

WednesdayWishes 27.7

27. července 2011 v 15:40 | Gooverka
Nechala jsem se inspirovat hlavně mou milou Infary a jinými super blogerkami, které tuto rubriku na svém blogu zavedly a já ji moc ráda čtu. Jde o to, napsat každou středu svá přání, která máte v plánu si splnit - nemusí jít zrovna o velké životní sny! Jde spíše o maličkosti a předsevzetí.

1...) Dočíst Nadějné vyhlídky a konečně se pustit do dalších knížek (Od narozenin mám 3 nové!!!)


2...)
Srovnat si všechny brožurky a návody od AVONU a koupit si pořadač na katalogy a jiné blbosti

3...) Vyhodit další polovinu papírů a sešitů ze střední a udělat místo na ty vysokoškolské

4...) Konečně se domluvit s rodičema, aby mi zařídili účet - kvůli posílání peněz do avonu a aukra

Narozeninový post - DEVATENÁCT

24. července 2011 v 7:00 | Gooverka

Jako každý rok, i dnes musím přednastavit narozeninový článek. Je to taková moje tradice. Dneska, přesně od půl osmé ráno až do třičtvrtě, jsem se dostávala na svět. Bylo to rychlé a pro moji mamku uspanou v narkóze absolutně bezbolestné (to je tak, když blbnu už v břiše a omotám si pupeční šňůru kolem hlavy, abych se udusila). V mé občance stojí - místo narození - Praha 2 (U Apolináře).
Tenhle rok, kdy jsem jako osmnáctiletá opravdu dospěla, byl asi tím nejhektičtějším a nejdůležitějším do budoucna. Své minulé narozeniny jsem si skoro neužila, protože jsem dva týdny ležela se zápalem plic a ani jsem nevěděla, že nějaký narozeniny proběhly. Tento rok to bylo ale jinak. Měla jsem svou úplně první narozeninovou párty, s těma nejbližšíma a nejlepšíma. Bylo nás sice málo, ale i to stačilo abych se dobře bavila a opravdu si oslavu užila.
Mám poslední nácté narozeniny, takže to už je co říct :)))

Burlesque - Varieté

17. července 2011 v 19:15 | Gooverka |  FILMY, KNÍŽKY
Už dlouho jsem nepřidala žádný z mých oblíbených filmů, a tenhle je jedním z těch nejoblíbenějších. Pustila jsem si ho asi před měsícem a od té doby si ho pouštím dvakrát do týdne. V mp4 neposlouchám nic jiného než soundtrack.
Příběh není v ničem nový než v ostatních rádoby muzikálových filmech, ale vyjímečný je tento film svým hvězdým obsazením, skvělou atmosférou a bomba písničkami.

Krásná Ali (v úžasném podání Ch. Aguilery) je nedoceněnou dívkou z malého zapadákova, ale jednoho dne se rozhodne jít za svým snem a zpívat v nějakém podniku. Cesta je to dlouhá, ale Ali se nevzdá a rozhodne se, že ukáže majitelce varieté (neméně úžasná Cher), že i ona má kvality na to, vystupovat v tomto prostředí. Další dějová linie je o lásce - která samozřejmě nesmí chybět. Jak to tak bývá, všechno dobře dopadne a Ali se stává hvězdou Burlesque.
Tento film je hlavně o nádherných kabaretových písních, které já z celého srdce miluju. Musela jsem uznat, že Christina ve své první větší filmové roli nic nezkazila a zahrála to naprosto v pohodě. Když přišlo na zpěv a tanec - naprosto vynikla. Jestli máte dlouhý večer a chcete něco, u čeho se rozhodně nebudete nudit, pusťe si tenhle film.

3 roky mého života

14. července 2011 v 10:36 | Gooverka
dvě starší fotky - jedna z minulého léta a naší dovolené na jihu ČR a druhá z letošního února, z mého maturiťáku

Většinou naše výročí zakomponuju do nějakého článku, kde vás o něm informuji, ale tenhle rok to chci udělat jinak a věnovat MU tenhle článek. Vezmu to velice zkráceně. Je pro mě absolutně vším, a to už tři roky. Je mým nejlepším přítelem, kritikem, milencem i ochráncem. I když v poslední době máme dost krušný období, věřím, že ho překonáme. V nic nevěřím víc, než v náš vztah. A tenhle rok byl pro mě - z hlediska jeho podpory - nejdůležitější. A náš vztah se letos zase přehoupne a zase se stane něco novýho, rozhodně ty tři roky nejsou stereotypní - alespoň ne ve všem. Oba půjdeme na vysokou, možná spolu budeme bydlet, zase o trochu dospějeme. Myslím si, že žádná slova nedokážou vyjádřit co k němu cítím, takže je škoda se tu jakkoliv rozepisovat. Miluju ho.....

Jak dny plynou ...

10. července 2011 v 13:15 | Gooverka |  NENÁPADNÉ NÁLADY
Už dlouho jsem nepsala nic o tom, jak si užívám prázdniny. Víte, prázdniny mám prakticky od třetího květnového dne, kdy jsem úspěsně odmaturovala, takže ani neregistruju, že začal červenec. Celej květen jsem si užívala nicnedělání, protože jsem si to po těch všech nervech fakt zasloužila. Pak jsem se musela učit na písemný maturity a následně i na dvoje přijímačky. Ale co potom? Brigádu jsem nesehnala, ač se o to snažím už třetí rok - jenže na malém městě, kde brigádu chtějí všichni středoškoláci, to prostě nejde. Uvidím, jak se to vyvine do budoucna - ale naděje si nedělám. Velice mě potěšilo, že v Pardubicích začínáme až v říjnu, takže celé září mám ještě k dobru - sledujete to? 5 měsíců prázdnin.......
Ale přecejenom se něco děje. Se spolužákama jsme měli pomaturitní večírek i s přespáním, ze kterého jsem se vrátila s mírnou kocovinou. Musím říct, že sme všichni měli takovou melancholickou náladu, objímali sme se a říkali si, že se i přes ty všechny spory máme rádi. Na střední jsem našla opravdové přátele a kdykoliv se s nima ráda vidím, jako třeba včera. Kamarádka z bývalé třídy slavila narozeniny, takže sme se sešli u ní ve vesnici. Byli sme tam tak namíchaný ze všech čtvrťáků, takže sme si fajn pokecali, zahráli bowling a prostě se dobře bavili. Více takových akcí - prosím :)))))
Plány na následující dny nemám a ani mi to nějak extra nevadí. Za 14 dní plánuju svou velkou B-day párty - nikdy sem žádnou neměla. Rodiče odjedou na 14 dní do zahraničí, brácha taky, takže mám celý barák jen pro sebe.
Co se týče toho mého Jeníka, všechno je naprosto jinak. Kdo čte můj blog dýl, ví, že ho vyhodili z VŠ. Druhý pokus taky nevyšel, takže teď to bude zkoušet do Pardubic, kde ho snad vezmou díky vysvědčení. Je tu i reálná šance, že se k sobě sestěhujeme. Nechci tu o tom moc psát, jen tyhle základní informace. Jo, a za 4 dny jsme spolu 3 roky. Je tohle možný?
Ale přecejen nějaké plány na další 3 měsíce mám. Nehorázně se těším na Sázava fest, kterej bude vrcholem prázdnin. Pak taky s tím mým mužem někam pojedeme - podle jeho představ nejlépe pod stan a do přírody. S rodičema pojedu na pár dní do Krumlova na ten festival, a dokonce máme koupený lístky na balet. Určitě taky proběhnou nějaký akce s kamarádama, ale to ponecháme náhodě.
Na příští rok a příští prázdniny mám však plán. Mamka o něm nechce ani slyšet, ale s taťkou už jsme našli i pár agentur. Chtěla bych jet jako au-pair do Anglie. Až tak né kvůli penězům, ale prostě udělat si krásný prázdniny a naučit se zase o trochu víc anglicky. Je to zatím jen plán, ale nepochybuji o tom, že se stane skutečností......

Milion malých střípků - James Frey

1. července 2011 v 20:09 | Gooverka |  FILMY, KNÍŽKY
Někdo z vás možná ví, že témetika drog mě dost přitahuje. Dokonce i jedním z mých záložních plánů - kdyby žurnalistika nevyšla - je pomáhat drogově závislým. Nevím, kde se to ve mě bere, ale mám to tak od malička. Dnes bych chtěla napsat něco málo o úžasné knížce od Jamese Freye - Milion malých střípků. Četla jsem ji na doporučení od mé milé Infary a tímto jí chci moc poděkovat. Kromě této knihy bych vám doporučila také My děti ze stanice ZOO či Memento Radka Johna, kdyby ste chtěli něco s touto tématikou.
První co mě hned od začátku zrazovalo byla tlouštka této knihy. Má přes 400 stran a je psána velice malým písmem. Ale nenechte se odradit, já se taky nenechala. Tato kniha je v zásadě dost divná. Skvěle by se o ní mluvilo při maturitě - vzhledem ke kompozici a jazyku. Nejsou zde žádné uvozovky. Autor dává přímou řeč vždy na nový řádek a objevuje se tu mnoho stránek, které jsou odzhora až dolů jednoslovné. Některá slova mají velká začáteční písmena - prostě proto, že to tak autor chtěl. Něco je napsáno tučně či kurzívou - aby autor zdůraznil to, co tím chtěl říct.
A o čem tato kniha je? S hlavním hrdinou - samotným Jamesem Freyem - v ní prožíváme jeho drogovou závislost - na drogách i alkoholu. Prožíváme s ním pobyt v léčebném zařízení, kam ho jeho zoufalí rodiče přihlásí. Prožíváme s ním všechno od prvních dní vzpoury a chuťi utéct, přes strašné drogové noční můry, slyšíme jeho vnitřní hlasy, které ho nutí si něco šlehnout nebo se opít do bezvědomí. Ale prožíváme s ním i hezké chvilky. Chvíle naděje, kamarádství, lásky a uvědomění si svého velkého problému. Nebudu psát, že tato kniha končí happyendem, protože na to si uděláte obrázek sami - pokud si ji přečtete. Chvílemi jsem i u některých popisovaných pasáží musela přeskakovat řádky - z dvojího důvodu. Buď zde byly dlouhé popisné pasáže, které jsem nepotřebovala vědět (popis přírody, nebo úryvky z knížky Tao), nebo zde byly popisovány scény, které jsem si naživo uměla představit a byly tak hrozné, že jsem musela přestat na chvíli číst. Vulgarismy a věcmi jako je prostituce se v této knize také nešetří - ale to jí dodává tu děsivou pravdivost světa drogově závislých.
Dočetla jsem ji před pár hodinami a ještě teď to na mě všechno působí. Mám rozporuplné pocity - jsem ráda, že nejsem drogově závislá, že nemám zničené tělo tím vším hnusem, a že na mě lidi nekoukají skrz prsty. Na druhou stranu, obdivuju všechny kdo se dokázali z toho všeho vyhrabat - protože jsou teď silnější než my všichni ostatní.
Strašně moc doufám, že si někdo z vás tuto knihu opravdu přečte, protože mě se moc líbila a stavím ji na stejnou úroveň jako Děti ze stanice - protože to je můj TOP.