Březen 2011

blízko konci nebo začátku

31. března 2011 v 15:22 | Gooverka |  NENÁPADNÉ NÁLADY


Není náročné se učit na maturitu. Náročné je ten čas na učení zkombinovat, udělat si otázky, které nemáte, vědět co a kdy se budete učit, propašovat do toho ještě nsz a stupidní věci na jiné předměty, které nemají s maturitou nic společného. Možná proto zase začínám kouřit, dvě cigarety denně. Nevadí mi ten stres, na ten jsem zvyklá, vadí mi to, že nevím jak si to mám všechno rozvrhnout. Po této sobotě ale bude konec a už nebudu ustupovat maturitě před učením se na nsz. Hlavní je maturita a já se nemůžu pořád snažit udělat dobrej percentil, když ještě neumím věci na maturitu. Prostě to nějak dopadne. Mé snažení vyvrcholí za dva dny a já už to chci mít hlavně za sebou a udělat to o mnoho lépe. Poslední dobou mi tak dochází, že když to nevyjde, tak mě to hodně posílí. Na jednu stranu budu na dně z těch investovaných peněz, ale hlavně z toho, že asi opravdu nejsem tak chytrá, za jakou se považuju. Ale pak, až nastoupím na jinou školu (SNAD!), vím, že budu prospívat hodně dobře, protože to všechno budu mít vydřené, a hlavně mě to začne konečně bavit. Závidím všem, kteří jsou třeba na základce, nebo ve druháku na střední, to je jedno. Absolutně nechápete tu svobodu, kterou teď máte a neumíte ji využít. Já to taky neuměla, ale čtvrťák mě přesvědčil, že tohle je jen začátek. V měsíci květnu budu permanentě ve stresu, své výsledky se dozvím nejdříve za dvacet dní a to už je co říct. Tímto obzvlášt pesimistickým článek vám chci jen naznačit, abyste si užívali to, co máte teď, protože to už se nevrátí a bude to jen a jen těžší. A nám, letošním prvním státním maturantům přeju pevné nervy během měsíce května.

tik tak tik tak

18. března 2011 v 15:42 | Gooverka |  NENÁPADNÉ NÁLADY


A čas neúnavně běží. Přesně za měsíc mi začíná svaťák. Všechny ve škole, včetně mě, začíná chytat panika. Nehledě na další různé úkoly, které máme do školy, a které vůbec nesouvisí s maturitou. Nehledě na NSZ, které jsem totálně posrala (promiňte za to slovo), až se stydím komukoliv říkat jak jsem dopadla. Napoprvé to sice nebylo až tak zlé, ale k percentilu rovnému osmdesáti se to ani nepřiblížilo. Doufám, že to za dva týdny zvládnu mnohem lépe.
Z toho počasí venku na mě padá nemalá deprese. Víkend před námi a já se budu patlat s maturitními otázkami na češtinu, budu se učit zsv a nsz a nedopřeju si žádný odpočinek.
Před pár dny mě to zase popadlo, a nehodlám svůj sen zahodit, fakt ne. Všichni kolem mě se snaží abych věděla, že oni mi věří, a že i když to nezvládnu, oni mě vždy podpoří. I když už si nevěřím tolik jako před měsícem, snažím se v sobě najít poslední zbytky síly. Né nadarmo můj citát na facebooku zní: "Jestli najdeš v životě cestu bez překážek, určitě nikam nevede."
A já si naivně myslela, že když do toho dám srdce, všechno zvládnu. Ale není to tak. Život vám během vaší cesty za snem několikrát kopne klacky pod nohy a je jen na vás, jestli tomu podlehnete. Já to skoro navenek udělala, ale ve svém srdci jsem vždycky věděla, že budu bojovat. A když to nevyjde? Pořád ta samá otázka dokola. Možná že mi není předurčeno jít do Brna a studovat tam, tak se to prostě nemá stát. Ale když se to povede? Tak mě jen osud zkoušel, jestli na to opravdu mám nebo ne.
Neptejte se mě na Jeníka, nemůžu sem o něm nic napsat. Zase se vše změnilo a mě je to moc líto. Nemyslím tím nic mezi náma, jen mu život taky háže klacky pod nohy a on je zatím neumí zvládnout. Ale já jsem tu pro něj, a se mnou to prostě musí zvládnout.

.... aneb když věci nejdou, tak jak jsou naplánované

7. března 2011 v 17:46 | Gooverka |  NA DNĚ


Zase jsem si naivně myslela, že když dám do něčeho srdce a budu poctivě makat, vyjde to. Avšak sobotní testy NSZ mi dokázaly, že jsem se spletla. Vysvětluji si to přecpanou třídou, nemožností se soustředit na daný text, mou vystresovaností a neobvyklou těžkostí těchto testů. Pro masárnu jsou jen tři termíny, takže v této době na nsz chodí nejvíce lidí, a o to jsou ty testy horší. Když den skončil, byla jsem v depresi jako nikdy předtím. Potřebuji prolomit osmdesát procent, a já budu ráda za šedesát. Mé sny se pomalu hroutí, neházím flintu do žita, jen se z toho nemůžu vzpamatovat. Ale pořád si říkám, že to za měsíc dám zase lépe, že už i trochu vím na co se připravit, a že to prostě musí být lepší. Výsledky se dozvím asi v pátek a já se toho dne neobvykle bojím. A ponaučení? Sny se vám mohou splnit jen málokdy. Vím, že jsem teď pesimistka, a že to možná dopadne lépe než čekám, ale já radši nečekám nic, nesmím. Protože bych se jako vždy spálila a pak měla dva měsíce depku, kterou mít nemůžu, protože za dva měsíce maturuju. No co za dva, za měsíc a půl. DRŽTE MĚ!!!
Jo a prosím všechny, kteří ten test psali taky v sobotu, ať mi sem napíšou jak moc to bylo lehký a že maj dobrej pocit. Život je totiž fakt nespravedlivej, někdo se na to neučí a napoprvé to dá přes osmdesát a já tu od listopadu cvičím různé úlohy a prostě to nedávám.