Září 2010

warhol look

24. září 2010 v 14:47 | Gooverka
A jak dny plynou, i já si začínám zvykat na hektický život maturanta. Už nesakruju tolik jako dříve a deprese jsou taky na ústupu.
Co je u mě ale nového? Nejvíce asi to, že sem si byla vybrat šaty na maturiťák a ihned jak jsem je viděla, věděla jsem, že to jsou ty pravé. Nebo také právě to, že se začínám stresovat testama do autoškoly, i když závěrečky jsou ještě mílově daleko. Také u mě už začíná krize, protože Jeník začal dojíždět do Prahy, do školy, tudíž je celý týden unavený a na mě nemá moc náladu. Chci vidět, jak to s náma bude dál, protože jsem si s ním zažila co to je učit se na maturitu. Teď si to užije on se mnou. A věřte mi, se mnou to nebude lehký.
Jinak si čas i život plynou a já tomu nijak nepomáhám. Ve škole známky zatím docela dobrý, vesměs jsem dostala tenhle půlměsíc samý jedničky, kéž by to takhle pokračovalo celý rok. 
Jinak u mě nic podstatnýho. Chtěla jsem vám dát vědět, že žiju, a to je vše. Doufám, že se ve škole máte fajn, užíváte si posledního sluníčka a těšíte se stejně jako já na nadcházející nádherný podzim.

všechny frašky a hanby světa

17. září 2010 v 19:42 | Gooverka |  NENÁPADNÉ NÁLADY
www.gooverka.blog.cz
Asi se divíte názvu, ale tenhle můj článek bude prostý, tak jako vždycky. Musím to říct narovinu, ale nikdy jsem si nepředstavovala, že život maturanta je tak těžký. Musíte začít dělat stopadesát věcí najednou a všechny je ve stejný čas stihnout. A to nemluvím o maturitě obecně! Je toho na mě poslední dobou nějak moc, ale nejsem v tom jediná. Profesoři na nás kladou čím dál tím víc nároků a věcí, které musíme za tento půlrok zvládnout, že mi je z toho až špatně. Ale nechci se tu zmiňovat o škole, protože mi víc než všecko jinýho leží v žaludku. A taky už se asi nesetkám s víkendem, který by nebyl ze tří čtvrtin pracovní.
Teď ale z jinýho soudku, možná z toho trochu lepšího. Tím věčným tématem u mě je autoškola. Dneska jsem měla svou patnáctou jízdu, takže jsem se přehoupla přes polovinu. Můj instruktor má teď 10 dní volno, takže to ale všechno zase zapomenu. Podstatou je, že některé věci jsou postupem času čím dál lepší a i já se zlepšuju. Instuktor na mě už tolik neřve a dneska jsem také
absolvovala jízdu do 14 km vzdálené vesnice k mému milému, tudíž už vím, jak tam k němu budu jezdit. A nemusím vám po tom všem opakovat, že mě to hrozně baví.
btw: v tý autoškole co se týče plánovaní jízd a tak všeobecně mám nehorázné štěstí. Vždycky se mi podaří buď dostat dvě hodiny za sebou, nebo i daleko víc jízd do týdne než mají ostatní. To mi připomíná minulou hodinu filosofie, kdy nám profesorka řekla jednu takovou zajímavou věc. Povídala, že když pro něco moc trpíme, strašně to chceme a nakonec to po dlouhém boji vybojujujeme, že se nám to vrátí. Že to ale nemusí být hned ale jednou si prostě uvědomíme, že vlastně máme něco navíc než ostatní a že nám to ten náš úkol zlehčuje. A tak je to i u mě. Stála jsem o tu autoškolu tak moc, že se mi to teď konečně začíná vracet.

zvrácenost

9. září 2010 v 15:09 | Gooverka |  NENÁPADNÉ NÁLADY
Článek dlužím vám i sobě.

www.gooverka.blog.cz
Už je to zase tady a i když se mi o tom nechce psát, musím to ze sebe nějak dostat. Testy, seminárka, stužkovák, maturiťák, státní maturita, státní maturita nanečisto atd atd atd. Tohle všechno mě teď tíží. A nevím kde začít. Možná, že se mi ani začínat nechce. Škola je zatím docela v pohodě, i když zítra píšeme dva testy a můj diář je zaplněn do konce roku seminárkou, testy a prezentacemi. Horší je, že prostě není čas. Ještěže už mám přečtený všechny knížky na tu státní maturitu, a nemusím se tím už moc zabývat. Ale je tu jiný problém. A to seminární práce, kterou má u nás jako povinnost každý čtvrťák vypracovat. Mé téma je jednoduché - REKLAMA - Fenomén dneška? Jelikož mě furt nepustila touha jít na žurnalistiku, tohle téma se mi k přijímacímu pohovoru bude dost hodit. Napíšu sem k tomu něco víc až někdy jindy, teď to ještě nemám v hlavě srovnané.
Prostě tenhle půl rok bude víc než pracovní a já nevím jestli se mám bláznivě smát, nebo začít ihned brečet. A víte co je nejhorší? Když se vás učitelé ptají, kam vlastně chcete po střední jít. A já prostě pořád odpovídám dokolečka. Masová a mediální komunikace, nic jinýho nechci. A když mi i tady někdo z vás jako vždycky napíše, že na to nemám buňky a jak se tam chci dostat, odpovím, že sama nevím. Ale strašně mě ty věci kolem mediálního světa baví, tak proč to nezkusit? Podle mě je lepší pokusit se a vědět, že na to nemám než žít v tom, že jsem to ani nezkusila. Za zkoušku nic nedám, no ne?