Červen 2010

a pořád dokola-la-la

26. června 2010 v 18:20 | Gooverka
www.gooverka.blog.cz
Poslední dobou mé články plní energie, touha po něčem nadpozemském a možná i tak trochu euforie. Vyšetření je za mnou. Proběhlo normálně, tak jako vždycky. Děkuju všem co na mě mysleli, protože mi to opravdu moc pomohlo. Výsledky se dozvím přesně za 18 dní. Není to tak hrozné. Mezitím dostanu vysvědčení a pojedu s rodičema na dovolenou, na 8 dní. Nicméně, nic od toho nečekám. Možná jen nějaké zlepšení a pochvalu od doktorky. A vím, že to začne znova. A tentokrát? Tentokrát to už nebude měsíc skoro bez počítače, ale tři měsíce. A víte co? Je mi to fakt jedno. JA TO TOTIZ ZVLADNU.
A nejhorší na tom všem je, že jsem sekla s internetovým cvičením... vydržela jsem to pouhé dva a půl měsíce. Ale vzchopila jsem se a doháním to jak se dá. Nerada bych aby všechno moje snažení bylo na nic a já zase ztloustla, to už nedopustím.
Jinak na počítač už můžu ale jsem tu daleko míň než to bývalo. Teď si těch cca 10 dní na tom počítači užiju a po výsledcích z vyšetření to začne znovu.
Ve škole se nic neděje, prostě přežít ještě tři dny a hurá prázdniny.
Článek fakt nic moc, ale sluší se něco napsat, a poděkovat.

Jít do neznáma je lepší než zůstat tam, kde nic není.

slib, neslib

19. června 2010 v 16:06 | Gooverka
www.gooverka.blog.cz
Nemohla jsem si to odpustit a prostě vám musím napsat. I když tu nemám být, nemám tu co pohledávat, jsem asi fakt blázen. Na počítači jsem denně maximálně deset minut, jen když potřebuju něco do školy, jsem tu hodinu. Ale stejně, není 4 hodiny v týdnu málo? Nejsem já tak trochu blázen? Vždyť na ten počítač skoro nechodím, a co je denně deset minut? Už mi z toho hrabe. Furt si opakuju že i ta hodina na počítači je dost, ale není, fakt ne. Když si představíte, že jsem dřív přišla domů zapla počítač a vypla ho až v 10 a tak každý den, co je oproti tomu 4 hodiny týdně?
Vyšetření mám v úterý a nebojím se. Rodiče mě sice nijak nepodporujou, Jeník už vůbec ne (má toho ve škole daleko víc než já za celý rok) ale stačí mi, že já věřím v sama sebe, a že vím, že to zvládnu. A i když vím, že to nevyjde a že tam ten nález bude, věřím, že bude daleko menší než byl předtím. Každý kdo mě zná a kdo o mé nemoci ví, mi říká, že jsem silná a že si zasloužím abych byla zdravá. Oni by to možná nedokázali, protože počítač a televize je v tomhle světě číslo jedna. Ale já se naučila, že všechno jde, když se chce.
A tím navazuju na něco, čeho jsem i díky tomu nechození na počítač dosáhla a to nejkrásnějšího vysvědčení za celou mou docházku na střední. Vím, že tři trojky asi nikoho neohromí ale já vím, že jsem pro to udělala všechno. Zde dne na den jsem bojovala o trojku z matiky a povedlo se. Ale ještě víc než opravení si čtyřky z matiky, je pro mě počet jedniček. Ze tří jedniček v prvním pololetí, jsem si vybojovala 8 jedniček do druhého a dokonce i z jedné trojky bude na mém vysvědčení jednička. Zabojovala jsem i ve francoužštině a dokázala celému světu, že když se chce tak jde i francoužština dát na dvojku. Prostě žiju v takové své malé euforii, a vím že to někomu tady bude připadat jako blbost ale jsem na sebe vážně strašně hrdá, hrozně moc. Jsem sobeček, a vím to, ale co se mi povedlo v tomhle roce, to je nevídaný.
A zítra má moje nejlepší kamarádka 18. Dneska jedeme k ní na chatu, pořádně to oslavit. A i když bych neměla ponocovat, neměla bych pít a neměla bych vám tu teď psát, protože mám 3 dny před vyšetřením, všechno tohle poruším. Musím to porušit, protože má narozeniny mně nejbližší člověk a to jde potom všechno stranou.

KLARKO! Přečetla jsem si u tebe na blogu článek a vehnal mi slzy do očí. Jak na mě prostě myslíš, jak o mě i píšeš na blog a i ty komentáře pod tím. Jsi opravdu člověk s velkým Č a já si tě moc vážím za to všechno co pro mě děláš. Za všechny tvé komentáře, smsky a i za to jak ve mě věříš. Jsi úžasná, moc ti děkuju za všechno. A promin mi, že ti nestihnu napsat zprávu na FB ale jsem tu půl hodiny, a už na mě zase leze depka, však to znáš.

A moc děkuju všem vám, kteří na mě myslíte a píšete ty úžasný komentáře, hrozně si toho vážím a opravdu mi tím vléváte novou krev do žil. DIKY MOC