Květen 2010

virtuální loučení

30. května 2010 v 13:23 | Gooverka |  NENÁPADNÉ NÁLADY
www.gooverka.blog.cz
Neberte si to osobně. Prostě nadešel ten čas. Za měsíc mám vyšetření kvůli epilepsii a jak jsem tu už stokrát psala, záleží mi na tom. Doktorka mi dala doporučení měsíc před vyšetřením se snažit vyhýbat počítači i televizi jak jen to půjde. Sice se to neustále snažím omezovat ale nějak mi to dodržování pokulhává. Jediné v co věřím je, že to omezuju sice né na hodinu a půl ale na polovinu času co jsem zde normálně fungovala, a to je taky přeci výsledek, no ne? A taky trochu věřím tomu, co mi říkala sestřička na tom EEG. Měla jsem totiž děsnou rýmu a ona mi říkala, že ty výsledky kvůli tý rýmě půjdou blbě poznat. Je to jen malý detail, na který jsem zapomněla ale světýlko naděje ještě furt svítí. A díky tomu skvělýmu počasí půjde dělat víc věcí. Prostě se snažím a i když vím, že článek tu jednou týdně možná i bude, já v tomto virtuálním světě končím. Chci se přeorientovat na jiný věci. Opět to bude škola, knížky, sporty, kamarádi a výlety. Prostě co nejvíc toho dělat mimo domov a těch 25 dní vydržet! Nejsem tak cílevědomá jak by se mohlo zdát, ani nemám tak pevnou vůli. Jen když si za něčím jdu, musím to myslet vážně a v mý hlavě to musí bejt všechno srovnaný. Má touha po řidičáku už taky není tak velká. Je jasný, že při každý narážce na řidičák mě srdíčko zabolí ale už jsem si prošla horším a tak věřím, že třeba do roka ten řidičák budu moct mít. A víte co? Když mi ho povolí dělat už na začátku července, zblázním se štěstím. A když ne? Půjdu dál....

Takže prostě ahoj virtuální světe, vy všichni blogaři, facebooku, seriály, icq, filmy, hry i sezname. Budete mi chybět, ale zdraví je přednější.

propršený týden

21. května 2010 v 14:57 | Gooverka |  NENÁPADNÉ NÁLADY
www.gooverka.blog.cz
Obecně mám ráda děšť, ale když prší nepřetržitě týden? - Už to psychicky nedávám a lezou na mě deprese. A jinak tomu nebylo ani včera. Vyšilovala jsem kvůli již zmíněné matice(resp. písemce z matiky) a spolužáci kolem mě to odnesli. Byla jsem fakt nešťastná a nevěřila si. Písemku už mám tři hodiny za sebou a konečně mi spadl kámen ze srdce. Né, že bych jí napsala dobře - to vůbec, ale to vědomí, že už je to za mnou, mi pomáhá. Další kámen úrazu nastane přesně za 2 hodiny. Jdu totiž k zubaři a i když z něj nemám panický strach, dneska se fakt bojím. Nevím co to se mnou je, ale najednou jsem šedá myš zahnaná do kouta s panickým strachem ze všeho. Se strachem, že to nezvládnu. Ale tak už to bývá, aneb jednou jsi dole, jednou nahoře. A možná až když přežiju zubaře, řeknu si, že se mám vlastně fajn a že není co řešit.
Teď z jiného soudku. Byla jsem se podívat na maturitě, která mě čeká přesně za rok. Nebylo to tak zlý, jen mi přišlo, že se těch patnáct minut odehrálo snad za 2 sekundy, protože to šlo jak na běžícím pásu. Gratuluju všem maturantům, kteří to zvládli a já se budu jen modlit, aby tu státní maturu odložili ještě o rok (COŽ ODLOŽÍ!!!)
Přeju nám všem, aby konečně vykouklo sluníčko a všechny jarní propršené deprese odtekly tak rychle jako přitekly.

btw: možná je to taky tím, že postrádám svou pištací, která si odjela užít paříž.

NEVÍM ....

musíš věřit

14. května 2010 v 18:34 | Gooverka
www.gooverka.blog.cz
Od posledního článku uplynul už skoro týden a já nějak chytla spisovatelskou slinu, takže mám potřebu psát, psát a psát. Kdo by to byl řekl, ale ve škole je to zase skvělý. Vím, že se furt vychloubám, ale mě to fakt strašně těší, že mi to tam jde. Z nejdůležitější písemky z matiky jsem dostala trojku a je nutno říct, že slavím ještě teď. Zase se ve mě probudila ta bojovnost a mám pocit, že v matice zvládnu už úplně všechno. Ostatní předměty jdou taky skvěle, takže jsem v pořád trvající euforii a nehodlám se z ní vzbudit.
Nutno taky dodat, že si prodlužuji víkend. Máme totiž v úterý volno (kvůli maturitám), a taky jdu v pondělí k doktorce a nehodlám se vracet do školy. Ale nemyslete si, že se budu nějak flákat. Musím udělat ještě pár věcí do školy a tak podobně.
A i když mi život háže klacky pod nohy v podobě změn mého chování a vlastních pochybnostech, nevzdávám to. Nevzdávám cvičení, nevzdávám školu, nevzdávám omezování počítače - i když bych někdy nejradši utekla někam ven a na všechny křičela. Má vůle někdy zakolísá a já se cítím na dně, ale dokážu se zvednout, vztyčit hlavu a srovnat se. Mám na světe všechno co jsem chtěla, a nehodlám se toho vzát. A ty malý nezdary v podobě epilepsie? Smířila jsem se s tím a jdu dál, už mě nikdo a nikdy neuvidí smutnou, nebo trápit se. TO PŘECE NEJSEM JÁ.

tak trochu fanatik

9. května 2010 v 13:38 | Gooverka
www.gooverka.blog.cz
Neměl by být každý kdo píše na blog tak trochu fanatik? Neměl by číst kvanta knížek a mít plnou slovní zásobu? Možná trochu. Představuju si lidi z blogového světa jako krajně orginální lidi, se svým originálním designem, názory a stylem psaní. Je pro dobrý článek potřeba slovní zásoba? To bezesporu. Narážím tak trochu na knihu, kterou jsem před pár minutami dočetla. Nechala jsem se inspirovat a začetla jsem se do toho originálního Paula Coelha. Nevěděla jsem, co je na jeho knížkách tak zajímavého a tak jsem sáhla po knížce s názvem Jedenáct minut. Téma mě velice zaujalo - prositutky, láska, sex. A po dočtení musím říct, že už vím proč jsou jeho knihy bestsellery a proč o něm na blogu píše tolik lidí. I já se nyní přidávám k jeho obdivovatelům. A tak snad jen stačí napsat, že jeho knihy stojí za přečtení.

V poslední době mám omezený přístup na počítač a tak se snažím hodně číst. Za dva týdny jsem přečetla 3 knížky a to je už co říct. Připomíná mi to mé dětství, kdy jsem neměla co dělat a pořád jsem jen četla. Nutno říci, že čas bez počítače nádherně nahrazují knihy. A víte co? Jsem ráda, že na ně mám čas a že jsem jedna z toho mála, kterou knížky zajímají a pořád ještě baví. Nechci urážet lidi co nečtou, to určitě ne, je na každém jakou cestu si zvolí. Jen se možná ochuzují o rozvíjení fantazie, o novou slovní zásobu, lepší vyjadřování a možná taky porozumění mnohých textů básní. Ale pokud na to někdo nemá čas, taky to chápu, protože jsem na ně čas mnohy také neměla.

Někteří autoři se do mého srdce vrývají víc a víc. Ať už je to již zmiňovaný P. Coelho, nebo George Orwell. Existuje tolik fanstastických autorů, a já nevím po jakém sáhnout dřív.