a nebo je to štěstí?

30. dubna 2010 v 15:39 | Gooverka
www.gooverka.blog.cz
Víte co? Už parkrát jsem na své články slyšela pochvalu. Některé lidi mé články zajímají, baví je můj život a ještě k tomu má forma psaní. A to blogařku jako jsem já moc těší. Nechci myslet na výšiny ale mým snem byla vždycky žurnalistika. A já své názory neměním, takže mé plány dostat se na vysokou žurnalistickou jsou stejné už 4 roky. Ale zatím o nich nechci mluvit. Jde o to, že v poslední době mě nechválí jen lidé z blogového světa ale i rodina a někdy i profesoři, a jejich názoru si musíte cenit. Umím se pochválit a to dost dobře, ale tahle pochvala je na místě. Protože se nechválím sama, ale chválí mě ostatní, a to mě moc těší. Možná se mi mé sny splní, i když jsem realista a myslím, že ne.

Dalším bodem mého článku je dokument, který jsem viděla před pár dny. Ještě dnes jsem z něj mírně otřesená. Ale pomohl mi uvědomit si věci, které si asi nikdo z nás dost dobře neuvědomuje. Byl to dokument o mladých náctiletých lidech s rakovinou. Většina jich žila v rakovinovém centru pro mladistvé v Americe. Bylo to o třech lidech - dvou klucích a jedné holce. Jeden z nich byl šestnáctiletý kluk a měl před sebou slibnou kariéru tanečníka, ale našli mu rakovinu v noze. Málem mu nohu amputovali. Byl z toho na prášky. Co dělat, když se vám objeví rakovina v noze a vy máte před sebou slibnou kariéru tanečníka? A i když to nakonec dopadlo "dobře" a dostal novou kost a šrouby do nohy, o své kariéře bude moct už jen snít. A vím přesně jak se cítil. V tu chvíli mu vlastně nedocházelo, že jen velkým zázrakem přežil ale šlo mu o to tancování.
Další půlhodina byla věnována osmnáctileté holčině. Měla rakovinu také v noze, v kosti. A i když byla hrozně vyděšená a dávali jí novou kost do nohy, vypadalo to, že to zvládne. Zamrazilo mě, když se na obrazovce objevil černý titulek s tím, že dva týdny po poslední reportáži tato dívka zemřela. Měla komplikace spojené s prášky a chemoterapií.
Poslední byl asi dvacetipětiletý kluk, kterému byla rakovina diagnostikována už asi třikrát. Vždycky po chemoterapii zmizela a za pár měsíců či let se mu znovu objevila. Jeho příběh se odehrával ve stádiu, kdy měl všechny orgány důsledkem chemoterapií a ozařováním poničené. Lékaři mu nedávali moc velkou šanci, je pravda, že vypadal opravdu hrozně. Pak se objevil titulek - za 9 let. Bylo to točené naposledy asi před rokem, kdy mu diagnostikovali další rakovinu, v pořadí asi už sedmou. A on stále žije, a stále věří v to, že bude žít.

Pro někoho má slova mohou být šokující. Ale já si uvědomila, že můžu být ráda za tu pitomou epilepsii! Mladí lidé mají daleko horší nemoci než je ta má a dokáží se s ní srovnat. A já to dokážu taky. Vím přesně jak se cítil ten kluk, který nemůže už tancovat. V takových chvílích nemyslíte na to, že jste přežili ale na to, co bude dál. Proto můj smutný článek o řidičáku hodně lidí naštval. Psali jste mi, že si mám vážit toho že jsem vlastně zdravá, a nemyslet na řidičák. Jo, svého zdraví si vážím každý den víc a víc, ale nejhorší ze všeho je, když nevíte co bude dál. Když nevíte jak se svým životem naložit v budoucnu. Své zdraví si uvědomuju ze všeho nejvíce, ale nedávám to najevo....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Werča Werča | 30. dubna 2010 v 15:47 | Reagovat

:-) všechno bude ok :-)

2 Honza Zaškolný Honza Zaškolný | Web | 30. dubna 2010 v 16:05 | Reagovat

Když si člověk uvědomí, jakou cenu vlastně má jeho zdraví, tak je z něj pro zbytek života šťastný člověk. :)

3 Ideantka Ideantka | Web | 30. dubna 2010 v 21:18 | Reagovat

Člověk si prostě vždycky musí stěžovat, prostě to tak je. Málokdy se zastaví a řekne si, že je tolik lidí, kteří jsou na tom hůř než on. A oni mají dokonce na tváři úsměv. Někdy nepochopitelné, ale sálá z toho naděje.
Člověk, až když o něco přijde (zdraví, láska, cokoli), si teprve uvědomí, co to znamená tu danou věc mít. Ale tak to prostě je - honíme se za nějakou dokonalostí, která neexistuje a zapomínáme na skutečně důležité věci.

4 Infary Infary | Web | 30. dubna 2010 v 21:23 | Reagovat

Jaj, ty články o těch našich vlastně vrstevnících. Přesně takovéhle věci nás poučí a pomůžou nám překonat náš problém. A jsem ráda, že to nebereš nijak tragicky, to s tím řidičákem. I když, prostě není tu ta jistota, že bude vše ok.. tak musí se doufat a vlastně člověk nikdy neví co bude dál.
Takže žádné zoufání a smutné články, protože to chce přesně ten optimismus, který ti v žilách koluje =) Měj se zlato =))

5 wwwholka wwwholka | Web | 1. května 2010 v 12:54 | Reagovat

Znám lidi, kteří se hroutí i z malé jizvy na břiše. Těch lidé s rakovinou mi je hrozně líto... No, nebudu to tu rozvádět.
Asi před 14ti dny jsme měli na praxi kluka, který závodně  tancoval a byl v tom fakt dobrej. Jenže ho přejela tramvaj. Jednu nohu mu museli celou maputovat a tu druhou měl nějak rozseklou nebo co. Říkal, že se s tím hrozně špatně vyrovnával, ale že ho hodně podrželi jeho kámoši. Bylo to hrozně...

6 alfalfa alfalfa | Web | 1. května 2010 v 13:46 | Reagovat

Aj mojím veľkým, snáď najväčším snom je písať, buť no novín, časopisov, ale napísať knihu. A ja pevne dúfam a verím, že sa mi to aspoň čiastočne splním. A tiež to doprajem aj tebe, lebo viem aké to, keď niečo moc chceš. :-)

7 Bezejmenná* Bezejmenná* | Web | 1. května 2010 v 22:58 | Reagovat

Věřím, že se Ti tvůj sen splní, píšeš vážně úžasně ;). Z těch dokumentů bych asi měla pořádnou depku, mrazí mě v zádech a to si to jenom čtu, navíc mým snem je být baletka, a kdyby mi oznámili něco takového, že už nemůžu tančit, asi bych se zhroutila.

8 Zvejkaczqa* Zvejkaczqa* | Web | 2. května 2010 v 16:38 | Reagovat

Věř, že určitě jednou přijde den, kdy té epilepsii řekneš sbohem a budeš si moc udělat ten tvůj vysněný řidičák, ale jako jen tak mezi náma, není o co stát, teda, aspoň ten náš šéfík v autoškole mi někdy mírně leze na nervy;D. A když né? Tak si najdeš nějakého kluka, který bude mít překrásný fáro a bude tě v něm vozit sám;)

9 Angie Angie | Web | 2. května 2010 v 16:55 | Reagovat

já bych ti asi něco poradila s tou žurnalistikou. Pokud ti už bylo 15, můžeš si zkusit internetovou žurnalistiku.
http://www.topzine.cz/magazin-topzine-cz-prijme-nove-redaktory/
tady si to pořádně přečti, a myslím, že budeš spokojená :) O nic nejde. Sice nebudeš dostávat "plat", ale zkusíš si to, jak to chodí, a uvidíš, jaký z toho máš pocit. Psaní ti jde, a byla by škoda, kdybys prošvihla tuhle šanci. Předem ti doporučují prostudovat stránky detailněji, abys věděla co do jaké rubriky patří a podobně, jestli vůbec najdeš vlastní téma, o kterém budeš chtít psát. Tak budu ráda, jestli se tam přihlásíš, a ještě radši, když dáš vědět, jak to šlo/jde ;)

10 Gooverka Gooverka | Web | 2. května 2010 v 17:54 | Reagovat

Díky moc Angie :)) určitě to zkusím, za zkoušku přeci nic nedám, no ne? :)

11 Angie Angie | Web | 2. května 2010 v 21:09 | Reagovat

[10]: přesně, zkusit můžeš :)
Osobně bohužel s přispíváním do topzine.cz nemám zkušenosti. Jsem tam chtěla napsat, ale neměla jsem moc čas napsat ukázku svého článku, protože poslední dobou nemám čas skoro na nic (ani na vlastní blog). Tak jsem si říkala, že až budu mít volného času víc, určitě se jim ozvu, a také budu se plně věnovat psaní, jak se ode mě žádá. Teď bych na to stejnak neměla, čeká mě ještě malá maturita, praxe a ještě spoustu dalších úředních vyřizování, takže tak. A tobě se to bude hodit, tak to zkus ;)

12 MeLLy MeLLy | Web | 2. května 2010 v 21:33 | Reagovat

Jak se ten dokument jmenoval?

13 thereskaaaaa thereskaaaaa | Web | 2. května 2010 v 21:39 | Reagovat

Moc zajímavý článek.. stejný dotaz, jak se ten dokument jmenoval?

14 Gooverka Gooverka | Web | 3. května 2010 v 17:48 | Reagovat

Nevím jak se ten dokument jmenoval ale vysílala to TV Barrandov

15 neznámá neznámá | Web | 6. května 2010 v 16:32 | Reagovat

Oo, to máme společné.. zrovna teď po prázdninách jdu na střední-obor žurnalistika a média. Je to můj sen už dlouho, ale taky bych chtěla zkusit psychologii :)). A pochvala si myslím, potěší každého..(:

16 Addííík Addííík | Web | 6. května 2010 v 16:55 | Reagovat

To je pravda, že zdraví je vůbec to nejdůležitější co člověk má! A je smutný když někdo v mladym věku umře nějakou nemoc...

17 Džonek Džonek | E-mail | Web | 7. března 2012 v 9:23 | Reagovat

Moc hezký článek =).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama