Včera jsem přijela z kamarádčiný chaty. Netřeba dodávat, že to byla bomba. Trošku jsme chlastali, kouřili, koupali se, jedli, uklízeli, mastili karty a užívali. Musím říct, že tahle naše trojka umí výborně vařit. Vyvářeli jsme špagety, řízky, sýry atd. Takhle dobře za pouhý 4 dny jsem se asi nikdy nenajedla. A zítra odjíždím na Sázavafest, co víc si přát? Už mám trochu zbaleno, takže ted už jen aby bylo zítra ráno a my už tam s nej kámoškou byly. A pak to bude znova jako minulej rok. Stany, hudba, ledová tříšt, stánky, jídlo, cigára, kondomy atd. Kdo by chtěl, tu je odkaz na minulej článek, kterým jsem se snažila shrnout sázavafest. Takže doufám, že se máte tak bájo jako já a že se třeba i s někým na festu uvidím. :)

párkrát do roka se zamilujete do nějaký písničky a pak si jí pouštíte klidně desetkrát za den. tak tohle je ta písnička, kterou když jsem slyšela a k tomu viděla ten úžasnej klip, ihned jsem si jí zamilovala.

Nahoře v titulku je napsané mé datum narození. Ti zasvěcení jistě pochopili, že mám dneska narozeniny. Nějak mi to ani nepřijde, protože na sedmnáct se cítím už tak půl roku. Ale stejně, sedmnáctka je hezké číslo. Nějak rychle to letí, protože si pamatuju své minulé narozeniny, které jsem oslavovala v našem oblíbeném baru. Tento rok je to ale jinak. Jedu s pár přáteli na chatu a tam to ve čtyřech snad perfektně oslavíme. Možná bych tento článek měla začít slovy, které by vyjádřily co přeju já sama sobě. Ale já tyto slova nenapíšu, protože lásku svého života jsem našla, mám skvělé kamarády, jednu skvělou nejlepší kamarádku, rodinu a tak jsem šťastná. Možná bych si popřála hodně úspěchů ve škole, ale škola je jen na mě a já v ní hodlám zapracovat. Možná by se dalo říct, že jsem se za ten rok změnila. Ale já tohle nemůžu posuzovat, to musí posoudit moji blízcí. Stalo se toho hodně a já jsem ráda, že tu jsem, že opět tento den můžu oslavit jak s rodinou tak s kamarády a Jeníkem. Tak snad jen to zdraví, aby kolem mě moji nejmilejší byli zdraví a abych i já nepostrádala tuto cenou věc.

Možná se divíte, že tento článek je tu už v půl osmé ráno. Od půl osmé do třičtvrtě trvalo doktorům než mamce udělali císařský řez a než mě vyndali.

Tento článek je samozřejmě předpřipravený, jako každý rok.

Bylo dvacátého čtvrtého července roku 1992, byl pátek a bylo hezky. (toto stojí v mé knize, kterou si vedli rodiče po mém narození).

Když jsem psala pár minulých článků, zapoměla jsem si zaklepat na zuby. A první velké nedorozumění s jeníkem je na světě. Světe div se ale je to tak, jsme přece taky jenom lidi. (tuhle větu si musím opakovat tak desetkrát denně abych se nezhroutila) Nevím co náhlý vzestup těchto našich nálad vyvolal ale na jeho straně je to určitě nedostatek sexu. V posledních dnech jsem nebyla ve své kůži (očekávaný příjezd rodičů, hádky s bráchou atd.) a tak jsem na tuto milostnou hru neměla náladu. A ctím pravidlo, že když s tím jednou začnete, chcete to víc a víc a pořád. Ani po půl roce společného sexování nás to neznudilo, až teď a to jenom mě. Takže (opět světe div se!) je problém na světě. A je to asi moje vina. Jestli si tento článek přečtete až do konce, nechci v komentářích mít věty typu "tvoje vina to není bla bla bla". Prostě jsem neměla náladu a to se stává, jenže kluci to chápou jinak, jako odmítnutí a dají vám to pěkně a nemile najevo. Sice jsem si s ním dneska psala a trochu jsem to všechno napravila ale já vím jak to pro něj musí být těžké. Teď jsem na něj neměla náladu ale za pár dní jedu na skoro týden pryč a vím, jak bude znovu trpět a ani na to nechci myslet. Prostě jsme teď oba ve stresu, on se trápí tím, že na něj teďka nemám moc času, protože ví, že o škole ten čas zas nenajde on. A tak furt dokola.... Možná jsem si myslela, že jisté odloučení nám pomůže ale není to tak. Je to ještě horší .. A nechci aby z tohoto článku byl cítit smutek, nebo něco jiného. Je to pouze zdělení okolnímu světu, že i u nás ve vztahu jsou problémy. Já jsem v pohodě, protože vím, že on to není ledajaký kluk ale jeník, kterej mě miluje a kterej to prostě nevzdá, nesmí ...

začarovaný kruh ze kterého se nelze dostat? ....... možná

Dumala jsem nad tím, co bych na blog mohla napsat. Napadlo mě, že ti co čtou můj blog pravidelně by asi chtěli vědět co všechno se na již stokrát zmiňované chatě dělo. V pět tato "párty" začínala. Přijela jsem s nejlepší kamarádkou pár minut po páté, pár lidí už tam bylo. Večer se vyvíjel dobře, až na nějaké neplánované hosty to šlo. Popíjelo se, jedlo se, kouřilo se (ať už dýmka nebo cigára), zpívalo se, povídalo se, smálo se. V celé té kombinaci můžu za sebe říct že to byl povedený večer, nebýt toho konce. S kámoškou jsme si šly kolem dvanáctý lehnout s tím, že si budeme ještě povídat než půjdou všichni spát. Z dialogu nás vytrhly divné zvuky a jak jsme se později dozvěděli a přesvědčily i na vlastní oči, jeden z kamarádů zvracel přímo do postele. Na pár následujících hodin se mě neptejte. Byla to směsice naštvání na onoho kluka, přemlouvání ho ať jde na vzduch, tahání ho za všechno možné ven, uklízení jak po něm tak i okolo. Zalehli jsme skoro ve 4 hodiny. Nebýt toho, že jsme spali v horním patře a dole spali již zmiňovaní neplánovaní hosté vyspala bych se dobře. Až na to, že oni dole furt kecali a já jsem spala přímo nad velikou větrací šachtou kterou jsem slyšela každé jejich slovo. Po jednom zařvání na ně, že nemají úroveň, ať se uklidní, protože my nahoře chceme spát to v nich vyvolalo ještě větší záchvaty smíchu a to už sem je proklínala do alelůja. Po deseti minutách kdy se i jeden z mých nejlepších přátel vedle mě vzbudil a nemohl dál usnout ač musel vstát poměrně brzo a ti dole mu neumožňovali se alespoň trochu vyspat, jsem na ně zařvala podruhé a to už zafungovalo. Moc nevím co jsem jim říkala ale bylo to asi hodně nepříjemný, protože ráno na mě koukali dost blbě. Přijela jsem domů dneska v devět hodin ráno. Po velkém uvítání se s rodinou jsem si šla na pár hodin lehnout. Teď už je to všechno docela dobrý, akorát mi je trochu špatně od žaludku a bolí mě hlava ale to už prostě po kalbách tak je ...

Po menší nechuti psát na blog jsem tu a hlásím se vám. Mám se dobře. Zítra jedeme na již zmiňovanou chatu ke kamarádovi oslavovat narozky. Ani nevíte jak se těším. Nejde jen o ten alkohol ale především o tu atmosféru a ty lidi. Po čtrnáctidenní absenci se mi vrací rodiče a já, ač nerada, musím uznat, že se na ně už strašně moc těším. Hlavní důvod pro toto těšení se je, že už mě unavuje vařit, nukupovat, žehlit a uklízet. Přitom na sebe doma s bráchou neustále řveme, protože on si svoje věci neuklidí a když já si chci nějaký to uklízení nechat na potom, hned je bordel. Od Jeníka jsem k výročí dostala krásnýho plyšovýho medvídka. I když se také musím zmínit (a mnozí z vás budou mít jistě radost :D), že výročí předcházela jedna pořádná hádka. Nebudu říkat o co šlo ale bylo to tím, že jsme spolu byli pořád a už nám to oboum začalo lízt na mozek. Teď si dáváme třídení pauzu, kdy chci být jen a jen s kamarádama a pak se zase určitě sejdeme. Také jsem včera viděla bratránka ze Zlína, když jel přes Kolín do Prahy na Anastacii. Ani neuvěříte jak ho mám ráda. Taky se mi včera vrátila moje milovaná z výletu s babičkou. Teď tu mám všechny, které mám ráda a které potřebuju.

Doufám, že si užíváte prázdnin tak jako já a že jste spokojení.

btw: vracím se ke starému designu, který se mi líbí

Nevím co k tomu říct. Prostě...dneska, před rokem jsem se s Jeníkem poprvé sešla a po tom všem předtím jsme spolu začali chodit. Takže dneska máme roční výročí. Je to prostě něco neuvěřitelnýho. Tenhle vztah je můj zatím jeden z nejdelších a rozhodně ten nejlepší. Včera jsme byli spolu a vzpomínali na ty začátky, na to všechno. Svým způsobem to bylo strašně moc vtipný, ty naše opatrný krůčky, líbání se v zadní řadě kina, chození na koktejly a objímání ve škole. Teď už je to všechno jinak. Jde taky o sex, ve škole se už nikdy neuvidíme a už jsme dál než na zadní sedačce v kině. Znám jeho rodiče, kteří jsou fakt moc milý, jeho sestry i jeho kamarády. Znám jeho povahu, jeho nálady a úsměvy stokrát jinak. Zbývá nám ještě mnoho věcí, které jsme neabsolvovali ale věřím, že v brzké době všechno napravíme. Dárek pro něj mám a zítra si doufám uděláme malou oslavu a oslavíme to. Takže dnešní den je pro mě hodně důležitý a doufám, že si ho užiju naplno.

Nějak nevím co vám napsat. Vím, že je blbé začínat touto větou nový článek, ale je to tak. Dny plynou, některé dny jsou lepší než ty druhé a některé naopak horší. Ale užívám si. Kamarádi se mi roztrousili po celé České republice a mě nezbývá než si užívat sama, nebo s Jeníkem. Včera jsem s ním byla v Prachovských skalách, na Kosti a na Suchých skalách. Procházku jsme zakončili v Turnově na pizze. Poté jsme jeli ještě do Poděbrad projít si noční kolonádu. Musím tam někdy vytáhnout kamarády takhle navečer, protože je tam fakt hezky. Na dny příští nemám skoro žádné plány. Akorát v úterý jdu už konečně ke kadeřnici, protože ty vlasy mám už fakt hrozný. Ve středu jedu s babičkou a ještě pár známými do Pardubic. Jen tak se projít atd. Poté počkám na návrat nejlepší kámošky a v sobotu vyrážíme v plné zbroji na chatu. Ani nevíte jak se tam těším. I když nesmím opomenout další chatu, která se bude konat asi 4 nebo 5 dní, kde bude nejlepší kamarádka a pár dalších skvělých lidí. Poté pojedeme na Sázavafest a na srpen žádné plány moc nejsou. Ale co, ono se vždycky něco najde. Dnešek prožiju asi u knížky, u filmů a počítače ale ani to mi radost nekazí, spíše naopak.

Nálada neidentifikovatelná. Ale všechno zdá se být moc fajn. Před pár dny jsem byla s partou nejbližších po dlouhé době venku a všichni jsme se shodli na tom, že nemáme moc co dělat. Nikdo z nás nemá brigádu a tak jsme se dohadovali na příštím setkání. Musím s potěšením říci, že se bude konat jedna akce na chatě jednoho kamaráda, kde se zapijí jeho i moje sedmnácté narozeniny. Těším se, protože být na chatě se šesti, či více kluky, jen tak s nejlepší kámoškou, mi dělá dobře. Budeme tam jediný holky (doufám!), takže se o nás instinktivně budou kluci zajímat. A budou tam moji nejmilejší kamarádi ze třídy, se kterejma prostě vycházím naprosto nejlíp a mám je hrozně ráda, takže se na tu oslavu moc těším. A ještě více se těším na ty tuny alkoholu, vymodlenou vodnici a na všechno dobrý jídlo, co tam bude. Prostě jsem rozhodnutá si to maximálně užít. Každý narozeniny jsou jen jednou za život, nebo ne? :)

Taky mě rozesmívá vzpomínka na to, jak jsme byli s kamarádama posledně venku. Prvotní plán byl, jít do baru, kluci na pivko a já s kámoškou na něco jinýho, kluci si zahrajou fotbálek, pokecáme a půjde se domů. Skončilo to tak, že jsme si koupili skoro každej svoji kolu a víno a popíjeli jsme. Ke konci už to bylo trochu drsný, chtěli nás vyhodit z hospody a tak mě kámošká vzala a šly jsme domů. Nějak nám ani nevadilo, že prší a teprve když jsme domů došly jak zmoklý slepice a ještě se tomu všemu smály, všechno nám začalo docházet. Ale myslím, že to byl jeden z těch večerů na které se nezapomíná. Má to i hlubší význam, ale o tom ví jen jeden mě nejbližší člověk a dál bych to nechala být.

Protože ona nikdy neztratí můj obdiv a uznání. Nezaměnitelnej hlas a pro mě, písnička, která se mi od ní líbí ze všech nejvíce.